Na západe nič nové

Pri pozeraní filmu som mal normálne pocit, akoby herci, ktorý hrali hlavných hrdinov, ako aj tvorcovia filmu, prvú svetovú vojnu naozaj prežili a zažili všetky jej hrôzy, pretože všetko je tu perfektne zachytené, každá mimika, každý zákop, každý pohyb sú v najreálnejšej podobe. Prvé bombardovanie, prvé zabitie zblízka, prvá strata priateľa, až tu si to začínajú vojaci uvedomovať. Film podáva kruté svedectvo o nezmyselnosti vojny a hlavne o tom, že na fronte to vyzerá úplne inak ako z pohľadu bežného občana a že len na fronte si človek uvedomí, že už nebojuje za vlať, ale za seba samého. 80%. (18.09.2006)

Obdivujem tvorcov, že už na rok 1930 dokázali natočiť tak živo, autenticky a brutálne vojnové scény z bitiek na fronte, že ani v dnešnej predigitalizovanej dobe by sa za svoj film nemuseli hanbiť. Priznávam, že na mňa občas doľahli nudné chvíle a určite by som snímku prestrihala o 15 minút, no odkaz či myšlienka ani po toľkých desaťročiach od svetových vojen, nevyznievajú do prázdna a môžu čosi zanechať aj súčasným generáciám, ktoré neprežili hrôzy vojenskej mašinérie a len ťažko si to šialenstvo dokážu predstaviť. Osobne ma najviac ohromilo nadšenie - vytryskujúce z duše naivných študentov považujúci boj za vlasť a hrdosť jedinou možnou životnou cestou - čoskoro nemilo konfrontované skutočnou desivou realitou, kde mŕtvi padajú ako muchy v priekopách bez pozastavovania sa nad dôležitosťou obyčajného ľudského života. Impulzívna túžba po záchrane vlastnej existencie sa dokonale premieta v pokojnom nerušivom lete motýľa, ktorý nevnímame v bežný jarný deň, ale jeho výnimočnosť nám udrie do očí až keď sa naokolo ozýva zúfalstvo, bolesť a pominuteľnosť. (04.08.2010)

Místy dílo doslovného a monologického pacifismu, který vede herce k jasně ohraničeným naléhavým promluvám na téma nesmyslnost války - ani zdaleka ale nedosahují efektu Remarquovy knihy, která není ani zdaleka tak formálně rétorická. Místy mistrovské dílo, které dovedně používá zkratky, srozumitelného symbolu a je naléhavé i beze slov. Závěrečná (dvoj)scéna patří k tomu nejlepšímu, co se v zákopech (nejen) Velké války zrodilo. Lew Ayres v roli Bäumera je bohužel značně teatrální, absolutním vrcholem filmu je Kat Louise Wollheima. Na svou dobu jistě udiví i svými masivními a poměrně sugestivními bojovými scénami (nelítostně "kosící" pohled kamery v "kulometných" scénách se mi vryl do paměti) - byť tam, kde si tvůrci vypomohli zrychlením, se z pohledu dneška blíží Milestonův film němé grotesce... Výborné dílo doby, která ještě věřila v naléhavost obrazu války a jeho čistě preventivní a humanistické funkci. (10.02.2012)

Z Remarqueovy klasiky jsem před několika lety, ještě na gymplu, viděla útržky. Zhlédnutí celého snímku pak bylo jen otázkou času. Je to silný film se spoustou emocí, jdoucí až na dřeň. Zvláště v dobovém kontextu to musela být úžasná podívaná. Dodnes ten film na působivosti vlastně moc neztratil. Kdybych byla moc velký hnidopich, vytkla bych mu to, že je natočen v angličtině. Přece jenom jsme byli svědky událostí na německé straně, že... Ale to je opravdu jen detail, jinak je to dílo zaslouženě honorované. (11.07.2012)

Za důkaz, jak mistrovsky si režisér Milestone při inscenování Remarqueovy literární klasiky počínal, lze považovat i to, že se bitevní scény z filmu (zejména působivá sekvence s padáním mrtvých těl útočících vojáků během kamerové jízdy) objevují bez přiznání zdroje v téměř každém dokumentu o první světové válce. (15.08.2007)