K2

____ Klasika!!! ____ Soundtrack 2 písničky po půl hodině. ____ http://www.youtube.com/watch?v=TUy-MYQPD6M. ____ Výborně natočený film o horolezectví a o tom si něco dokázat. Film který už nikdo nikdy nenatočí tak dobře jako Franc Roddam. Žádnou jinou pecku bohužel nenatočil. ____ Ta noha je zlomená! ____ (09.11.2009)

Mám moc moc rád hory a lezení. Tenhle film mě zklamak, lae zase není tak blbý, jako například Vertiical Limit. Když pominu, že příběh je absolutně nereálný, tak je zde stejně několik dalších chyb. Už jen to prostředí. Jestli někdo někdy viděl zbáběry z K2, jako jsou například ve skvělém dokumentárním seriálu České himalájské dobrodružství, ten nedokáže v v oněch kopcích, kde byl film natočen vidět Himaláje ani s obouma očima přihmouřenýma. Jakýkoliv autentický záběr by filmu prospěl, jelikož záběry z opravdové K2 působí opravdu jinak. No, ale alespoň se někdo pokusil natočit lezecký film. (10.08.2005)

Standartně natočený i zahraný thriller z prostředí velehor. Nejzajímavější na celém filmu je jen prostředí, v němž se převážná část děje odehrává, ale některé napínavé scény dokážou diváka skutečně "našponovat". Buď tak, že má skutečně napjaté nervy, nebo tak, že si říká "To snad nemyslíte vážně..." Některé záběry jsou totiž trošičku přitažené za vlasy... (17.05.2003)

Ještě před akčním Cliffhangerem, který slouží především k předvádění muskulatury titulního hrdiny, a roztomile dementním (ovšem navýsost zábavným) Vertikálním Limitem, vzniklo toto vysokohorské drama o souboji člověka s přírodou, přátelství, zakalení charakteru a o tom, že mnohdy je těžší z hory slézt než se vyškrábat na vrchol. Mimochodem, lidé orientující se v horolezeckém sportu jsou ochotni K 2 s přimhouřením očí jakžtakž vzít na milost jako film, který má tu a tam cosi společného s realitou. (31.07.2008)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)