Od súmraku do úsvitu

Soundtrack Graeme Revell: 1. Dark Night ,2. Mexican Blackbird ,3. Texas Funeral ,4. Foolish Heart ,5. Dengue Woman Blues ,6. Torquay ,7. She's Just Killing Me ,8. Chet's Speech ,9. Angry Cockroaches (Cucarachas Enojadas) ,10. Mary Had a Little Lamb ,11. After Dark ,12. Willie the Wimp (And His Cadillac Coffin) ,13. Mexican Standoff ,14. Sex Machine Attacks , (15.05.2011)

Jednou jsem si takhle pustil televizi a zpozorněl, že za pět minut začne Od soumraku do úsvitu. Tak dlouho jsem se ho bránil, až jsem si říkal, že se mu jednou podvolit prostě musím. Řadí se mezi jednu z klasik devadesátých let a tak by byla škoda dál vykládat, že jsem jí nikdy neviděl. Obrnil jsem se, připravil flašku Bocmana a mezitím už se rozjížděly úvodní titulky. Na to, že scénář vymyslel Tarantino, tak v prvních minutách film nebyl ani moc ukecanej. Za to si tu Tarantino střihnul jednu z hlavních rolí. Úchyláčka epesního. To mi ale vůbec nevadilo. Naopak. Rozjížděl tu s Clooneyem docela slušnou gangsterku, která měla hlavu, patu a hlavně bavila. A začala bavit ještě víc, když se na scéně objevil kazatel Harvey Keitel. Následuje přesun do Mexika a do té doby všechno pořád dává jakž takž smysl. V Mexiku se ale stane něco, co jsem nikdy v životě v žádném jiném filmu neviděl. Celý magický realismus filmu se přehoupsne do absolutní šílenosti, která nemá hranic. Tarantino se asi při psaní scénáře ožral tekutým dusíkem, protože to co pokračuje, na to nemám slov. Nechci spoilerovat. Moc si o filmu nečtěte, prostě si ho pusťte a uvidíte jestli z toho budete vyřízeni stejně jako já. Výsledek je takovej, že první půlka bavila a druhá půlka bavila. Čtyři hvězdy jak z partesu za něco, co vůbec nedává smysl. To je prostě Tarantino…jinej holt nebude. (11.04.2018)

S těžkým, přetěžkým srdcem dávám jen čtyři hvězdy. Film byl parádní, skvělá zábava, kterou Tarantino uměl (umí) vždy vykouzlit z ničeho a Rodriguezovi jsem koneckonců taky časem na chuť přišel. Jediná škoda je trochu nevyužitý potenciál. FIlm mohl být klidně o polovinu delší a jestli by si býval udržel podobnou kvalitu, byla by to jedna z nejlepších blbostí 90s:). Takhle mě jen mrzelo, že některé scény skončily zbytečně brzo, jiné ani nevznikly, přestože si o to doslova říkaly. Ještě že se QT poučil a ve svých vlastních opusech se řídí heslem "2 hodiny žádná míra". Díkybohu za to:). Tentokrát tedy pro mě jen 85%... (19.12.2007)

"Kam jedeme?" "Do Mexika." "A co je v Mexiku?" "Mexičani." Takhle nějak se v úvodu dozvíme, kterým směrem se bude ubírat cesta rodinky unesené dvěma bratry-gangstery. A dokud do toho Mexika nedojedou a neusídlí se tam v baru plném podivných existencí, tak je ten film dost povedený. Ale pak, když začne ta krvavá válka s upíry, příběh ztratí i ty poslední zbytky dechu a jen samotná akce nedokáže celý zbytek filmu udržet v mezích líbivosti. Což je pochopitelně škoda. Jinak se mi do paměti vryla scéna z baru (napodobená i skupinou Rammstein ve videu k písni Engel) se Salmou Hayek a "roztomilým" bílým hadem. Salma je přímo "mňam mňam". (07.08.2002)

První půlhodinka probíhá přesně ve stylu Quentinových filmů. Perfektní dialogy a bezvadný černý humor. "Mohl bych si prosím vás půjčit váš kyblíček na led? Vratím vám ho potom opravdu zpátky." Druhá část se už spíš podobá Rodriguezovu DESPERADOVI - rychlý spád, akce a masakr v baru. Předěl mezi těmito dvěma nesourodými polovinami tvoří "pekelný tanec" nádherné a úchvatné Salmy Hayek (Quentin si to holt umí zařídit ;-) ). Možná je to právě nesorodost obou polovin, kvůli které jsem nedal plný počet bodů. I když napodruhé se mi zdál ten rozdíl menší než minule. Třeba se napořetí dopracuju i k pěti. Za zmínku ještě stojí Cheech Marin, který si zahrál v jednom jediném filmu hned tři role: Celníka, uvaděče v Titty Twisteru a Karlose. (09.07.2006)