Kdyby tisíc klarinetů

Jsem v šoku z toho, jak Klarinety zestárly. Některé písničky i scénky pořád atmosférické, ale ta vetchá dějová kostřička, na kterou jsou navěšené, ta násilně roubovaná a v závěru dokonale na hlavu postavená protiválečnost, ty bezzubé náznaky politické satiry, to rozpačité herectví (s čestnou výjimkou Brodského zlého klauna), to přebíjení subtilní semaforské poetiky malou českou snahou o velkou světovou estrádu… A to jsem to jako kluk bezmezně miloval. (01.06.2012)

„Víš, co je zvěd?“ - „Vim! Zvěd je ten, co donáší!“ - „Správně.“ - „Ano! Zrovna minulej tejden kluci jednomu nabili hubu.“ - „Správně…tak to budeš dělat ty.“ Překvapuje mě, že něco takového rozsahu (cca 130 minut) dostala na starost režisérská dvojka, která předtím točila jen krátkometrážní filmy. A ona nezkušenost s dlouhou stopáží se asi projevila, protože si pánové zjevně ukousli příliš velký krajíc. A také si pod pojmem muzikál představovali zřejmě něco jiného než já. Tím spíš, že cca 90 (!) minut chybějící pohybovou choreografii nahrazují jen nepřirozené úsměvy a mnohdy až umělý smích. Ale příliš to nefunguje ani jako čistě hudební film. Nemyslím tím hudbu (S. + Š. si klidně poslechnu) jako spíš fakt, že se tu prakticky nic neděje a hudební scénky jakoby ani neměly žádnou návaznost (jejich slepování se příliš nedaří). Počáteční humor je fajn (než se začne vytrácet) a v rámci žánru film opravdu začne fungovat, jenže to až cca posledních 30 min. Mezitím se však chvílemi dostavuje lehká nuda. Snad Bach promine, dám slabý průměr. (04.10.2020)

Silný antimilitaristický duch, zpočátku i hodně zábavné a komické, naprosto mě odbourával Juraj Herz, ten je zde úplně parádní. U pěveckých čísel jsem se dost často usmíval, protože jsem si u nich vybavoval současná bollywoodská čísla, hodně mi je to připomínalo. Písní je ale hrozně moc, až nakonec celý příběh zašlapou do prachu a filmu ho ukradou a taky ho natáhnou na neúnosnou stopáž. Zpočátku mě příběh překvapil, protože jsem čekal jen sled vystoupení různých československých umělců. Nakonec to ale ani nic jiného nebylo. (30.05.2016)

Film, který pohodlně bere pět hvězdiček už jen tím, že existuje. Přesto něco k obsahu: Věčné dřevo Gott naštěstí hraje sám sebe (a je ještě čerstvý), všichni ostatní jsou prostě báječní, nebeští, nádherní (včetně štábu s Kam pospícháš starý šneku). A když vidím, kdo tvoří přepadovou výsadkovou jednotku, je jasné, že kritická situace v kasárnách se stává nejkritičtější. (Zpátky na zem: Schulze, braň se.) (02.03.2012)

Pro tenhle film se nehodí komentář a hodnocení ale tak milion úsměvých smajlíků. Protože tak veselý a rozjuchaný film se jen tak nevidí. Velmi pěkná šedesátková záležitost od Semaforu v nejlepších letech , která podle některých nedrží pohromadě ale podle mě funguje dobře. Bavila mě válečná satira stejně jako hudební čísla nebo pohled do zákulisí soukromé televize. Asi jsem tohle na počátek jarních prázdnin k léčení bacila potřeboval. Přidalo mi to veselou náladu. A píseň Babetta o zatoulané dívce mě bude provázet asi ještě dlouho, ten sborový zpěv a úsměvavý projev pana Suchého má velkou sílu.  Motýly, kytky a květy mě nikdy nebavily tolik jako tady... A nedávno zesnulý Karel Gott zase zasněně  spí, a kdesi v nekonečnu, vysnil si slečnu a od té doby sní jen pro ni. Kam se na tohle hrabe nějaký Srdce nehasnou (:D.) Takhle se mi to líbí.:o   Kde je ten míííč.:D❤ (10.02.2020)