Kdyby tisíc klarinetů

"Tohle má být jako vtipné?" znělo mnohokrát z úst mých spolužáků při sledování staré české muzikálové komediální klasiky. Reakce naší generace na tento film nemohou být asi obecně výrazně pozitivní, a bohužel je to i při pohledu na dnešní společnost v zásadě pochopitelné. Osobně jsem při sledování nevyprskával smíchy, ale komediální scény mě často i přes značný generační rozdíl pobavili. Je to film plný českých populárních herců a zpěváků, jehož základním pilířem jsou známé písničky od autorské dvojice Šlitr a Suchý. Celá zápletka filmu v zásadě spočívá v ohromném problému, před který je postavena armáda. Veškeré zbraně se začnou měnit na hudební nástroje. To považuji za docela důvtipně vyobrazenou myšlenku - "Make music, not war!" Film mě zaujal zejména jeho hudební provázaností. Trend šedesátých let v podobě bigbandových aranží má něco do sebe. Originální mi přišel i sám námět a myšlenka filmu i přesto, že díky velmi častým hudebním výstupům byla nabourána souvislost samotného děje a ten tak přestává držet pohromadě. (29.03.2009)

Film bych zařadil mezi naše nejlepší muzikály. Režiséři Roháč se Svitáčkem se zde pěkně „vyřádili“. Super hvězdné obsazení. Ve filmu snad hrál, tančil nebo zpíval každý, kdo v té době něco v čs. šoubyznysu znamenal. Velmi originální nápad s proměnou zbraní v hudební nástroje, skvělá parodie vojenského drilu – velitel posádky, jako smutný klaun v podání Vlastimila Brodského, nemá chybu. Na tu dobu velmi odvážná, ale každopádně velmi trefná kritika militarizmu. Skvělá je i parodie na reklamy. No a písničky, asi to nejlepší, co v té době u nás vzniklo. Co skladba, to hit. Takže celkový dojem za 5 hvězdiček. (03.02.2012)

Postaveno na velmi originálním nápadu. Ten se mi líbil. Změnu zbraní v hudební nástroje jsem nečekala. Hodně jednuduchý děj. Taky proč něco zbytečně zamotávat. Písničky jsou skvelé i po letech. Nic ze svého kouzla neztratily. Tolik hvězd se snad neobjevilo ani v později natočeném Trháku. Pouštím si jako příjemnou vzpomínku, když je venku pekelně hnusně. (10.09.2020)

O tomto filmu zajímavě píše Jan Žalman v knize Umlčený film (2008): "Muzikál vzešel - podobně jako Limonádový Joe - z jevištní předlohy... Jenomže to, co v komorním prostoru malého divadélka nalezlo spontánní odezvu pro svou anekdotickou zkratku a ironizující humor, to ve filmovém reálu (a navíc na širokém plátně) ztratilo téměř vše: svůj naivní půvab a svěžest, komediantskou chuť hrát si a fantazírovat na "velké téma", a co hůř - nakonec v tom "televizním" zmatku a množství estrádních čísel dopadla hluše i sama myšlenka. Zásluhou celé plejády populárních zpěváckých es neměla tato komedie nouzi o diváky, jako autonomní filmový tvar však trpěla hned několika slabinami: neujasněnou koncepcí, operetním humorem, zbytečnými dějovými vycpávkami i dalšími neduhy. Jinak záslužný pokus vymknout se běžné muzikálové konvenci zůstal pouhým pokusem. Nevznikl ani tradiční muzikál, ani satira, ani revue (dlouhá revuálně taneční sekvence patřila dokonce k nejmrtvějším partiím filmu). Vznikl polotvar, promarněný nápad, výsledek o to chudší, že vinou nezkušené režie i řada dobrých herců odvedla pouhé šarže." S Žalmanovou kritikou se ztotožňuji, přesto hodnotím relativně vysoko kvůli úžasným dobovým písničkám, které se mi strašně líbí. Trojice Matuška - Pilarová - Hegerová nemá po stránce zpěvu v tomto filmu chybu. (24.09.2011)

Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. (28.03.2012)