Beastars

Zootopie nám ukázala, jak by mohl vypadat svět lidí v podobě zvířat a na verzi pro dospělé v podobě Beastars jsme nemuseli čekat dlouho. Oproti již zmíněné Zootopii je tu všechno komplikovanější, vztahy mezi býložravci a masožravci jsou ještě více vyhrocené a ke všemu jsou tu různé předsudky a špinavá politika. Co Beastars zvládá na jedničku je rozhodně psychologie postav. Nikdo samozřejmě není tak komplikovaný jako středoškolský student, byť je tohle téma již krapet ohrané. Seznamování se se světem dospělých skrze pohled těchto středoškoláků však bylo zajímavé a postupné odkrývání všech špinavostí dělalo vše daleko reálnější a uvěřitelnější. Jo a taky je to občas dost úchylné, tak bacha na to. 80% (27.03.2020)

Zasazení (huráááá, všichni masožravci budou vegani - díky ti, Netflixi), prapodivně klidný vlk (typická vlastnost predátora, že?), a některé postavy mě dokázaly celkem rychle odradit. Sice si cením toho, jak se pokusili předvést snahu ovládnout své temnější já a pudy... ale ono to bez nich tak nějak nefugnuje. (04.05.2021)

Jazzově laděná artová romantika ve světě plném diskriminace. Hlavní téma šlo dle mého názoru zpracovat méně povrchně, forma Beastars je však natolik silná, že jsem si z toho během sledování těžkou hlavu nedělal. Typicky japonská doslovnost v dialozích i dává smysl, neboť se značná část seriálu odehrává v divadle. Velké překvapení a za mě spokojenost. (11.06.2021)

Jistě, je to moc pěkně animované, opening krásný, ending fajn. Postavy mají nějakou historii, nějaká traumata, nějaké sny, něco jim chutná a něco ne. Možná jim to jakž takž klape, ale mně to s nimi tedy moc neklapalo. Zhruba od pátého dílu mi vlastně bylo jedno, co bude dál, kromě vlka a jeho psího kamaráda jsem tam nenašla jedinou postavu, co by mě nějak víc zaujala, které bych chtěla fandit. Vlk mi přišel vlastně zajímavý jen díky tomu, že byl tak klidný, a jeho přítel, protože se choval jako fajn a opravdový přítel – tím mi byl hodně sympatický. Jenomže tohle dohromady nedělá fajn podívanou. Jak mi bylo jedno, co se bude dít, jak mi celý ten svět neseděl a jak mi bylo spousta postav nesympatických, nebyla to pro mě úplně zábavná podívaná. S nasazení králičice mi to trochu připomnělo Kuzu no honkai, anime obdobně vyprázdněné, i když se tváří, že všechny postavy mají hloubku. Nemají. Společnost v anime byla tak strašně zvláštně nastavená, kdy jedni potlačovali přirozenost a druzí žili v neustálém strachu. Metafora v podobě zvířat nebyla nutná, kdyby to byli normálně lidé, asi bych hodnotila líp – bez mučení přiznávám, že očividně mi tenhle typ postav nesedl, asi proto to ve mně nedokázalo vyvolat ty správné emoce ve správnou chvíli; kdo ví –, takhle se člověk sice mohl mnohem více zamyslet nad tím, co tím chtěl básník říct, ale podle mě to bylo v některých aspektech až přehnané. No ale co. Mně to nesedlo, nebavilo, neokouzlilo. Nakonec je to prostě středoškolské anime s nějakou tou sociální kritikou a kde sex není tabu – vlastně je to hodně sexuálně nabité. Kdo najde pandovo oko, vyhrává! (18.03.2020)

Plusy: Legoši. Silná romance opepřená rozdivočelými hormony (a predátorskými instinkty). Anime bylo všechno to, co se Zootropolis neodvážila. Přesah k aktuálním společenským problémům. Mínus: Sice jediné, ale trvalé - proporce byly správné, ale romance mezi vlkem a králicí vypadala jako furry lolicon, ačkoli tam opakovaně zaznělo, že na rozdíl od Legošiho byla Haru už plnoletá. K tomu skoro hrůzná scéna implicitního znásilnění lvy, z nichž jeden jí předtím doslova koukal do vagíny. Hodnocení po 1. sérii: 84%. (21.11.2020)