Obsahy(1)
Filmová epopeja slávneho režiséra, scenáristu a herca Sergeja Bondarčuka, nakrútená podľa rovnomenného románu Michaila Šolochova evokuje dni ústupu Červenej armády z vyprahnutých donských stepí v júli 1942. Prednosťou filmu sú pôsobivé psychologické portréty vojakov - ľudí s rôznym sociálnym a rodinným zázemím. Ich postavy stvárnili mnohí poprední herci, medzi nimi i Vasilij Šukšin, pre ktorého to bola jeho posledná filmová úloha a samotný autor diela Sergej Bondarčuk. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (73)
Válečný velkofilm není naštěstí jen pouhou sovětskou propagandou, jak jsem původně očekával. Bondarčuk výstižně zvolil střídání tvrdých bojů s chytře napsanými postavami. Filmu nechybí kromě válečných bitev a napětí ani humor a pohled do nitra obyčejných vojáků.V jaké situaci se ocitli skvělě dokazuje scéna, kdy je Piotr Lopachin "peskován" stařenou za to, že kvůli nim musí opustit svůj domov. ()
V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). ()
Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců vlasti, kteří zemi neubránili a nechávají je napospas fašistům... Nezapomenutelná je válečná scéna s větrným mlýnem planoucím v ohni v pozadí bitvy. Výtečný výkon podal Vasilij Šukšin - představitel hlavní role vojína Lopachina - bohužel zemřel před natáčením poslední epizody (ve 45 letech, patrně na infarkt z přepracování), takže film byl dotáčen s jeho dabérem. Špičková předloha od nositele Nobelovy ceny Šolochova, nejlepší sovětští herci, cenami včetně Oscara ověnčený Bondarčuk a bolestné ruské téma nekonečného ústupu před Němci, minimum ideologie a maximum duše, to je jeden z nejlepších sovětských válečných filmů. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=qMw629pnIL4 ()
Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. ()
Co si budu namlouvat, Sověti/Rusové prostě uměli a možná ještě pořád umějí natočit válečný film. Není to ale jen v tom, že zvládají dobře bojové scény, kdy tady vás nezklamou, ale ještě lépe zvládají vztahová dramata a hlavně vykreslení postav, které je místy až krásně poetické, díky jemné kameře, která zde vyniká. ()
Galéria (17)
Fotka © Mosfilm
![Bojovali za vlasť - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/335/164335918_d66c8e.jpg)
Zaujímavosti (5)
- V jedne ze scén lze v pozadí vidět po řece plující křídlový člun. Ty však v době války ještě neexistovaly. (Aelita)
- Film byl natočen k 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce dle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova a byl natočen na 70mm formát. (Aelita)
- Dlhoročný kameraman Andreja Tarkovskeho, Vadim Jusov, začal po filme Solaris (1972) spolupracovať s Bondarčukom a bol jeho kameramanom aj naďalej, s výnimkou filmu Step (1977), na štyroch jeho posledných filmoch. (jaklee)
Reklama