Bojovali za vlasť

V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). (09.05.2016)

Začátek je famózní. Skvělá kamera, rámování, smysl pro detail (sesouvající se kamení a přešlapující nohy v prvním okopu). Na sovětské obvykle vybledlé poměry nezvykle barevný film. Jenomže pak kopání okopů přibývá a vy zjistíte, že film nemá žádný děj. Američani sice točí filmy na hovno a zpočátku máte pocit, že Bojovali za vlast je pomník realističnosti, jenomže když tam soudruzi nezabudovali ani jediný silnější motiv (i kdyby měl Sergej jít večer na šukandu za Natašou a překazí to bombardování a sejdou se až za Donem), brzy začnete zívat a blížící se zlom východní fronty vás spíš uspí. Trochu lepší je scéna zraněného Sergeje Bondarčuka (Míla Besser vivat jakož celý první dabing), jenomže od M.A.S.H.e už jsme zvyklí na hodně krve a od Stalingradu i na amputace bez střihů... takže film a jeho "drsné" scény působí jako sametové pohlazení. Druhá půlka naprosto zbytečná. Propaganda to fakt není, soudruh je tu skoro urážkou. (22.07.2018)

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. (01.03.2008)

Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. (09.05.2016)

Opět skvělý film dle románu M.Šolochova a vynikajícím způsobem natočen Sergejem Bondarčukem. Otázka : proč Tv nedává tyto filmy ? To je přece vojenská historie a s komunistickým režimem to nemá nic společného !! A i kdyby - vždyť to je pravda ! Tehdy to byl Sovětský svaz, který napadnul Hitler se svým Wehrmachtem a v řadách Sovětů to byl sám komisář a komunista ! Ale to je pryč - zůstává jenom historie a fakt, že tam dostal Hitler stejně jako Napoleon na prdel. P.S. Konečně jsem si tento film koupila a dnes 24.6.2008 si jej znovu promítnu ! Těším se !! (04.01.2008)