K-19: Stroj na smrť

Nedokážu napsat, že je K-19: Stroj na smrt úchvatná podívaná, ale jen proto, že mi to připadá tak nějak neuctivé. Samozřejmě se jedná o velmi dobře natočený film, který i přes svou vcelku dlouhou stopáž nemá šanci začít nudit. Už první, seznamovací, část je výborná, divák je postupně zaváděn do tajů ponorky a zároveň je mu umožněno poznat hrdiny příběhu a hlavně jejich charaktery, ta druhá ji však hravě překonává. K-19: Stroj na smrt má všechno co by podobné drama mít mělo a rozhodně funguje. [TOP 19/7 80%] (22.10.2006)

Tenhle film se mi líbil opravdu hodně a nechápu tu špatnou kritiku, jakou prý všude získal. Dramata, která píše sám život jsou vždycky mnohem zajímavější a toto je Drama s velkým D. Některé detaily jsou naprosto ochromující (například ochranné obleky, doktor atp) a to tím víc, že to ti lidé skutečně zažili. A nejhorší na tom všem je, že to Rusáci ututlali, že se o jejich hrdinství nedozvěděla ani rodina, že jejich smrt svedli nejspíš na nějakou jimi zaviněnou nehodu. Smrt lidí, kterým by měly být stavěny sochy, a ne těm pigotům z Kremlu. Je tu krásně ukázán přístup vlády, kdy nejde o to, jestli je něco připraveno, ale jestli to veřejnost (v tomto případě zahraničí) očekává. Kdy každý fláká, co na oko dělá na stodeset procent. Herci možná úplně nesedli, Harrison Ford nebo Liam Neeson nejsou zrovna ruský typy, ale to ani Tim Curry nebo Sam Neill (v Honu na ponorku). Vizuální stránka filmu je dostatečně pochmurná a depresivní, aby jen prohlubovala atmosféru zmaru a krachu, jakou celý film doslova přetéká. Formě se nedá nic vytknout, střih je rychlý, ale přehledný, akce je dramatická a reálná, postavy nejsou jen dráčci ve větru. Navíc oceňuju opravdu přesné držení se faktů jakož i zatím nejrealističtěji zobrazenou nemoc z ozáření, jakou jsem ve filmu viděl. Snad tu jen trochu ubírá ten patetický závěr, ale pravda je, že tohle je jeden z mála filmů, kde mi to ani moc nevadilo. (01.12.2005)

Je přeci poněkud zvláštní sledovat Americký film o Rusech. Asi tak jako koukat na Evropského Nepřítele před branami bez Rusů. K-19: Stroj na smrt je ale opravdu pravdivý příběh, na který se nádherně kouká. Na filmy o ponorkách se může koukat kdykoliv, protože ať koukám na Das Boot z druhé světové války, nebo právě na K-devatenáctku, nevidím v tom zase tak veliký rozdíl. Podstatné samozřejmě je, že v těchto filmech vzniká určité citové napětí, až možná vydírání..psychický tlaky, a celkově rozhodně ne příliš příjemný pohled na svět v plechovce pod vodou. Co je hlavní, že se na to dá koukat, a že napětí neustává, protože v tomhle případě ani nemůže, v ponorce je klaustrofobicky dusno a člověk jako já bych s tím vším měl asi hodně velké problémy. Škoda jen, že Das Boot je jenom jedna. I když je K-19 hodně dojemný příběh o odvaze a bůhví čeho ještě, nedokázal jsem se u toho udržet na plno jako právě u té německé. (21.07.2008)

Že Kathryn Bigelow umí, to vím už od doby, kdy jsem viděl její STRANGE DAYS. První dvě třetiny K-19 jsou vynikající, mají spád, ukazují bordel v sovětské armádě. Scéna opravy reaktoru je děsivá a působivá. Poslední třetina však ztrácí hodně ze svého tempa, je příliš patetická a uslzená. Přesto jde celkově o dobrý film. Výtky ohledně nudy absolutně nechápu. Viděl bych to tak na tři a půl *. (15.02.2003)

Z filmů o ponorkách zrovna neskáču radostí 5 kilometrů do vzduchu, ale když se povede, tak proč ne. K-19 má pár opravdu silných momentů, které stojí minimálně za zhlédnutí v televizi, ovšem je to hrozně patetické a občas tam jsou vyloženě klišoidní scény. Dovětkem s důchodcema na hřbitově to podle mě pohřbili. Ford dobrý, Neeson dobrý a vedlejší role jsou nesympatické. (22.10.2006)