Noc živých mŕtvych

Presvedčivosť príbehu vyplýva z absencie humoru. Ak sa Peter Jackson diví, prečo sa toľko hororov berie vážne ("robiť tak Hellraisera, Pinheada by som otrepal o múr, až by sa mu tie ihly zapichli do hlavy celé"), odpoveď je prostá - najúčinnejšie je sebarešpektovanie. Čierny humor je síce fajn, no len čo vstúpi na scénu, podráža nohy tomu, čomu má slúžiť. A "Noc živých mŕtvol" je legendou práve preto, lebo sa rozumne vyhýba jacksonovským "zapichovačkám". Ja netúžim vidieť zombi, ktorá obeti najprv predloží menu vo francúzštine a zacituje z neho. Chcem vidieť to, čo Romero ponúka v prvých cca 13-tich minútach (mimochodom, geniálny tieň, ktorý sa objaví na skle predtým, než Barbara vystúpi z auta akoby dával na známosť, že tu nebudeme mať do činenia len s hrôzou, ale i ozajstnou filmárčinou). Film má kultové parametre i z iného dôvodu. Povedal by som, že medzi "Nosferatu" a "Night" nebol žiadny skutočný horor. Najprv Nosferatu, potom dlho nič, resp. roztomilé opusy štúdií Universal a Hammer a odrazu... Ak si po spomínanej úvodnej 13-minútovke neučešete vlasy, zostanú vám stáť na hlave až dovtedy, kým vás na to neupozorní kolega v práci alebo sluha menom Igor. Hudba, anticipujúca Carpenterove tóny Halloweenu a Hmly (videl som verziu na DVD od firmy Oracle z roku 2002) je príliš skľučujúca než aby sa dalo na film pozerať častejšie, ale to je v podstate kompliment, však. Niektoré zábery evokujúce fašistický alebo vietnamský (b je správne) holocaust by pre určitých ľudí mali byť znamením toho, že horor zrejme nebude tak obsahovo vyprázdnená záležitosť. Vďaka Romerovi tu teda máme tzv. absolútny horor, ktorý odnaučí slušnému zvyku chodiť na pohreby. Éra kvetinových detí tu končí a začína éra detí voňajúcich fialky odspodu. Ak po zhliadnutí tohto filmu nebudete mať nočnú moru, potom ste Jack Rozparovač, George A. Romero alebo zombi. PS: Predtým, než sa rozhodnete pozrieť si farebnú verziu, uvážte, že čiernobiely look sa na konečnom sugestívnom pôsobení diela podieľa cca 40 percentami. Film je totiž aj nezastieranou poctou nemému filmu. (01.04.2005)

To, že Night of the Living Dead je kultovním a přelomovým snímkem hororového žánru, myslím, všichni vědí. Jenže pro mě nebyl kultovní a strhující tak moc, jak jsem čekala. Úvodní sekvence s hubou je napínavá znatelně. Poté Barbra začne zoufale prchat před pochybnou osobou a doběhne do opuštěného baráku, v němž se ukryje. Ještě pár chvil poté je excelentně ztvárněných. Dramaticky děsivá hudba, žádné dialogy, takže jsem měla dojem, jako bych sledovala němý film. Největší slabost této "noci" nastává brzy po těchto okamžicích a trvá zhruba celou hodinku. Tou slabostí je právě tato hodinka. Vysoce nezáživné chvíle, v nichž se vůbec nic neděje, postavy nezávazně debatují a celou dobu sledujeme pouze prostory domu, jako by ti kymácející se zombie venku vůbec nebyli. Pokud se díváte v pozdních večerních hodinách, je vysoká možnost, že se Vám i začnou zavírat oči, které se však možná snažíte držet otevřené, abyste případně nepropásli nějaké dravé a útočné "oživení" děje. Také jde vidět, že ztvárnění zombie, jak jejich masky, tak herectví je amatérské. Ale říkám si, vždyť to byl přece rok 1968, co bych chtěla? Nynější publikum je "zvyklé" na agresivní, krvavé, rozpadající se a všelijak digitálně upravené zombie. Jenže toto je film, kdy zombie chodily ještě vcelku pomalu a nemotorně a žádné PC triky nebyly. Musím ale i tak říci, že remake, jež jsem zhlédla prvně, mi přišel více záživnější. "They're coming to get you Baaaarbra..." (01.11.2011)

I vystoupil léta Páně 1968 praotec Romero na horu R.I.P. (ani náhodou, mrtvoly!) a k souputníkům pravil: „To je ta země zombie zaslíbená, lidského masa plná, krví oplývající…“ Znepokojivá hudba S.V.Licina (kdo by řekl, jak strašidelné může být pouhé jedoucí auto!) a závěrečný ryze americký hon na krocany (nejdřív střílej, potom se ptej) jsou jediné dva pro mě zajímavé vztyčné body režisérova slavného debutu a i když pominu spoustu do očí bijících lapsusů s kontinuitou scén (střídání venkovního dne a noci při úvodním schování se Barbary do domu je nejmarkantnější), nepřekousl jsem to pomalé tempo a ztrátu dechu v prostřední části tohoto jinak bezesporu základního kamene žánru, který, přiznávám se a proto mě berte s rezervou, pro svou šílenou stereotypnost stejně příliš nevyhledávám. „They're coming to get you, Barbara..“ (29.11.2010)

Základný pilier hororového žánru o zombiech. K dokonalosti mu chýba uveriteľnosť chovania niektorých postáv, hlavne sestry prvej obete na plátne. Takže mierna naivita je menšie plus, lenže sú tu podobenstvá o ľudstve samotnom a reflexia vtedajšej spoločnosti, ďalej hutná atmosféra a niekolko šokujúcich záberov, napríklad pojedanie ludského mäsa. Tieto explicitné zábery sú nechutnejšie ako v dnešných (tých horších) hororoch, ktoré nevzdávajú tomuto dielu hold, ale iba na ňom parazitujú. (09.09.2009)

Geniální zombíkovina! Začátek je silně naivní a ze zombíka na hřbitově jsem měl dosti rozpačité pocity, chvílema to bylo až komické. Ale s přibývající stopáží začně neuvěřitelně přituhovat a konec je fakt psycho. Hlavní hrdina je cool muž činu, který si prostě ví rady, jeho představitel Duane Jones navíc podal asi nejlepší výkon ze všech zůčastněných. Černobílá barva tomu filmu prospívá, jelikož jen přilívá olej do celkové ponurosti. Minimalistická hudba je geniální, zvlášť ve scéně, kdy zombie poprvé žerou lidské maso. Pro fanoušky zombie žánru tento film určitě nebude zklamáním. Geroge A. Romero se rázem vyšvihl mezi mé oblíbené režiséry. (14.04.2006)