Noc živých mŕtvych

Ve své době to musela být naprostá pecka, s odstupem několika desítek let však Noc oživlých mrtvol trochu ztrácí na působivosti, na čemž má nepochybně zásluhu i hodně povedený a celkově ještě živelnější a brutálnější remake od Toma Savinino - mistra přes filmové masky. Verzi z roku 1968 je však nutné ctít jako klasiku – základní kámen žánru survival-horror, bez kterého bychom postrádali Boylovo 28 dní poté (vím, zde nejsou opravdové zombie), Snyderův parádní Úsvit mrtvých, Darabontův slibný seriál The Walking Dead, ale i skvělou komedii Soumrak mrtvých nebo herní sérii Resident Evil (tu filmovou bych klidně oželel…). Atmosféra tohoto nízkorozpočtového hororu je neopakovatelná, George A. Romero s celkovým pojetím oživlých mrtvol odkazuje na vlnu německého expresionismu, ať už jde o zaběrování, líčení nebo expresivní herectví těla. Celkové pojetí je minimalistické, tempo vyprávění plíživé jako ony zrůdy a herecké výkony spíše amatérské, avšak k celkovému konceptu to prostě sedí. Z hlediska brutality se mi Noc oživlých mrtvol zdá být poměrně odvážná vzhledem k době vzniku, dnešní mládeži odkojené na Saw a podobných masakrech se však některé momenty mohou jevit jako úsměvné, to však nemění nic na tom, že tomuhle filmu prostě nechybí koule._____________ Komentář ke kolorované verzi: Paleta užitých barev je poměrně strohá, technické provedení sice není nejhorší a barevné řešení přidává některým záběrům na detailech, celkově však tato verze ani z poloviny nedosahuje působivosti atmosféry černobílého originálu. Nutno brát spíše jako raritu, nikoliv jako plnohodnotný zážitek – originál je prostě originál. (29.10.2010)

Night of the Living Dead jsem paradoxně viděl z Romerova zombie seriálu jako poslední, a musím teda říci, že svůj debut se mu zatím překonat nepodařilo. Je pravda, že některé momenty už dnes působí trochu směšně, stejně tak jako chování postav, ale svou atmosféru film stále má (půlnoční projekce mu jistě pomohla). Moc se mi líbilo, že hrdinové získávali informace z televizního a rádiového vysílání - připadalo mi to dost reálné a vzpomněl jsem si při tom na povodně z roku 2002, kdy jsme čekali na nejnovější zprávy stejně nedočkavě jako oni. Vyzdvihnout se musí závěr, ten se totiž opravdu povedl (ačkoli má své logické mezery). Horror movie of the Year (30.11.2008)

V mnohých veciach neobyčajný film. Nielen tým, že bol vlastne prvým hororom, ktorý predstavil filmových zombies tak, ako ich dnes poznáme - teda pomalé, kráčajúce mŕtvoly s neoblomnou chuťou na ľudské mäso, ktoré sa boja ohňa a dajú sa zabiť len ranou do hlavy. Výborná, dôkladne budovaná komorná atmosféra aj za pomoci skvelej minimalistickej hudobnej zložky a rovnako minimalistická, špičková čiernobiela kamera (tak krásne čistý obraz sa u čiernobieleho filmu často nevidí) s početnými diagonálnymi zábermi sú veľmi pôsobivé; preto je škoda, že sa neskôr čiastočne vytráca. A pritom je od pohľadu jasné, že je Night of the Living Dead veľmi lacnou záležitosťou, občas až s nádychom amatérskeho filmu a s absolútnymi nehercami (toľko k "výkonom", i keď neboli úplne najhoršie). Viac prekvapí na 60. roky nezvyklo otvorený prístup k explicitnému zobrazovaniu brutality, surovosti a krvavého násilia všeobecne (je trochu škoda, že sa prvé vraždy kladivom odohrávajú mimo záber, ale aj to má svoj účinok), a zároveň napätých vzťahov medzi skupinou ľudí, ktorí musia nečakane držať pohromade. A práve ukážkovo ideálne sa to nevyvíja. SPOILER ALERT. A ak by to na príkladné šokovanie nepripraveného diváka nestačilo, Romero má v rukáve mierne politicky kontroverzný motív černocha, ktorý ako jediný prežil "epidémiu", aby ho nakoniec zabili "záchrancovia". Všetci dobre vieme, že aj v tej dobe ešte nebol postoj všetkých Američanov k obyvateľom tmavšej pleti práve príkladným. KONIEC SPOILERA. Možno je film v mnohých veciach naivný a neprofesionálna produkcia sa na ňom zjavne podpísala, i tak je aj po rokoch nečakane funkčný a zaujímavý. Hlavne ale nie je priemerný a prefláknutý. Čakal som však ešte o trochu viac, takže "len" 75% (26.05.2014)

Naprostá klasika, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí po letech. Chápu výtky mnohých, které zde čtu, jako například že se většina postav zombíkům takřka nebrání (a celkově se nechovají příliš logicky, s výjimkou černocha) a že samotní zombíci nevzbuzují příliš respekt, ale podle mě to ty lidi hodně hodnotí dnešním pohledem, což je škoda. Ten černobílý obraz podle mě nemá chybu, stejně tak výtečný soundtrack, a v mnoha momentech to je fakt strašidelné, což se o spoustě současných hororů říct nedá. Samotné vysvětlení původu zombíků je zde sice k smíchu - ve filmu doslova zazní, že veškeré dohady se točí kolem satelitu vypuštěného k Venuši, který se na Zem už nikdy nevrátil, dlouho kroužil kolem Venuše, dokud ho NASA dálkově nezničila; vědci zjistili, že vydává záření velké intenzity a toto záření je nakonec zodpovědné za probíhající vraždění, protože dávka záření z vybuchlého satelitu byla tak silná, že v daných podmínkách mohla pravděpodobně vyvolat mutace - ale i nad tím velkoryse mávnu rukou, protože mě ten film svým drsným závěrem znovu dostal, podobně jako když jsem ho viděl kdysi ve Varech na půlnoční projekci. (12.08.2019)

"Je i horší úděl než smrt."? Tento kultovní americký film (často označovaný i jako "splash and slatter") s neopakovatelnou černobílou atmosférou, který de facto definoval žánr filmů o "zombie", zaznamenal komerční průlom. Má působivou, ponurou a syrovou atmosféru plnou hrůzy, strachu, násilí, bezmoci, bezvýchodnosti a všeobecného ohrožení, vynikající hudbu a především tu černobílou velice emotivní a působivou kameru a jako celek film působí tak trochu dojmem nějakého autentického dokumentu. Slabší místa, kde se relativně nic neděje, se zde dobře doplňují s těmi silnějšími a naopak. Jinak opravdu skvělé, a to především z dnešního pohledu, bez hepíku i jako "kult" i ti neherci byli dobří.. (19.01.2008)