Noc živých mŕtvych

Jistě, Noci oživlých mrtvol patří otcovství zombie hororu tak, jak ho známe. Oceňuji pozoruhodnou práci s kamerou a hudbou. Jenže na mě už to vůbec nijak nepůsobí... atmosféru jsem chvílemi nepociťoval žádnou, jinde jen zašlý náznak. Pokud bych měl sestavit svůj osobní žebříček vyčpělých klasik, byla by Noc vysoko. Ani ten konec už to nespraví. Pokračování se mi líbila více. (04.02.2008)

Ale jo zestárlo to. Kurevsky to zestárlo. Nepůsobí to dnes už skoro ani jako ucelený film, ale spíš jako dokument o první zombie apokalypse ve filmových dějinách, ale stejně to má pořád atmosféru, kterou tomu může hromada dnešních braků závidět. Hvězdu navíc pak za ten naprosto nesmlouvavý konec.75% (14.08.2015)

Sú pomalé a dezorientované, no o to viac vytrvalé a krvilačnejšie! Prvý film - tak toto odštartovalo zombícku tému - jednu z mojich najobľúbenejších - skôr či neskôr vás dostanú . . . hahahahahaha Romero vniesol a svojim debztom zadefinoval pojem ZOMBIE v populárnej kultúre a podobne ako stoker oživil a "vymyslel" Draculu, Romer to isté urobil so zombiami - a za to mu ďakujem (23.07.2005)

I vystoupil léta Páně 1968 praotec Romero na horu R.I.P. (ani náhodou, mrtvoly!) a k souputníkům pravil: „To je ta země zombie zaslíbená, lidského masa plná, krví oplývající…“ Znepokojivá hudba S.V.Licina (kdo by řekl, jak strašidelné může být pouhé jedoucí auto!) a závěrečný ryze americký hon na krocany (nejdřív střílej, potom se ptej) jsou jediné dva pro mě zajímavé vztyčné body režisérova slavného debutu a i když pominu spoustu do očí bijících lapsusů s kontinuitou scén (střídání venkovního dne a noci při úvodním schování se Barbary do domu je nejmarkantnější), nepřekousl jsem to pomalé tempo a ztrátu dechu v prostřední části tohoto jinak bezesporu základního kamene žánru, který, přiznávám se a proto mě berte s rezervou, pro svou šílenou stereotypnost stejně příliš nevyhledávám. „They're coming to get you, Barbara..“ (29.11.2010)

Je znát, že se Romero na filmovém poli pouze rozkoukával, Noc oživlých mrtvol totiž místy vypadává z tempa, což je citelné hlavně v prostřední třetině, kdy jsem se začal malinko nudit i přes pokusy nastolit uvnitř skupinky přeživších pořádné dusno. Závěrečná dvacetiminutovka ale všechno vynahrazuje, to když si Romero konečně vychutná zombie žranici, z níž si slabší žaludky možná malinko ublinknou a fanoušci žánru zažijí nefalšovanou extázi. A ten závěr... nice. (22.09.2008)