Candyman

Candyman nejvíce těží ze své ponuré atmosféry a skvělému výkonu hlavní herecké dvojice. Samotná atmosféra ze začátku není bůhvíjak skvělá, to hlavně kvůli probíhajícímu ději, kdy se nic důležitého neděje a až na pár komických prvků je to docela nuda. Vše se ovšem velmi rychle změní po příjezdu do černošského ghetta. Samotná postava Candymana je docela zvláštní. Moc se o její minulosti nedozvíme, jen několik holých fakt o tom co se stalo, ale vše je podáno velmi rychlou formou, a to hlavně proto, aby mohli zapojit diváci svou představivost. Když se však objeví na scéně, tak v podání Tony Todda sledujeme perfektní herecký výkon, kterému dominuje jeho ďábelský hlas při kterém naskakuje husí kůže. (12.05.2010)

Tenhle film jsem si ještě z 90. let ze shlédnutí v kině pamatoval jako mrazivý, děsivý snímek. Musím říct, že když jsem ho viděl teď na DVD, byl jsem docela zklamán. Prostě jsem se v průběhu filmu s výjimkou začátku prakticky nebál. Triky jsou místy až směšné (např. létající candyman) - filmu by bývalo pomohlo, kdyby se tam on samotný objevoval co nejméně a zůstal jako skrytá hrozba. Druhá věc je, že film má poměrně dost hluchých míst. Naopak co mně dostalo poměrně silně, je kombinace dlouhých záběrů na ghetto v kombinaci s hudbou P. Glasse - u toho opravdu mrazí. (30.04.2007)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Meta horor na téma městských legend, který se sám stal městskou legendou. Stejně jako ve svém úchvatném debutu, přízračném filmu o dospívání "Paperhouse", propojuje režisér Bernard Rose světy reality a fikce pohlcující atmosférou. Ovšem v zájmu provázanosti obou sfér zde není žádná jasná hranice mezi nimi. "Candyman" je jedním z nejlepších hororů nejen devadesátých let proto, že se zcela vymyká obvyklé žánrové produkci, což je dílem právě Roseho svrchovaně koncepčního zpracování. Režisér a scenárista v jedné osobě zásadně rozvíjí původní ideu Barkerovy povídky a dává nám nahlédnout zvenčí na střípky spletitého světa, které spolu s hlavní hrdinkou napjatě probádáváme, až náhle zjistíme, že nás Candyman pohltil a zcela si podmanil. Bravurní gradace vyprávění a stylově precizní sugesce rozklížené reality za pomoci souhry kamery, výpravy a hudby dává dohromady horor, který ačkoli bývá řazen po bok klasických řezníků hororu jako Freddyho Krugera, má mnohem blíže spíš k podobně singulárním a mimoběžným fenoménům jako je "Jakubův žebřík". Oproti němu je Roseho výtvor dokonce stylově nuancovanější právě ve svém balancování na hraně reality a díky tomu také ambivalentnější, ačkoli současně zůstává žánrově ukotvenější a v souladu se svým tématem přízemnější, nebo lépe řečeno v tom dobrém slova smyslu lidovější. Prostě městská legenda, které se nejprve smějeme, myslíme si, že si ji můžeme přivlastnit a analyzovat, jenže pak náhle zjistíme, že se bojíme jít sami na záchod a vyhýbáme se pohledu do zrcadla. (31.05.2020)

90. léta znamenají pro horror bídu s nouzí. A Candyman byl dvouokým králem mezi slepci. Předloze (novela Clivea Barkera Zapovězené) rozhodně ostudu nedělá. Bere si z ní pouze základní motiv betonové sídlištní džungle, plné graffiti, novodobých urban legends, odcizení a kriminality. Hodně originální horror. Jeho poslední třetina možná už není tak povedená, jako to, co jí předchází, ale tvrzení, že král je nahý, je v tomto případě pouze důkazem krátkozrakosti. (04.11.2006)