Tvorcovia:
J.T. RogersHrajú:
Ansel Elgort, Ken Watanabe, Rachel Keller, Ella Rumpf, Rinko Kikuči, Hideaki Itó, Šó Kasamacu, Tomohisa Jamašita, Šun Sugata, Masato Hagiwara, Ajumi Tanida (viac)VOD (2)
Série(2) / Epizódy(18)
Obsahy(1)
Kriminálna dráma Tokyo Vice, voľne inšpirovaná skúsenosťami Jakea Adelsteina, sleduje cestu mladého amerického novinára do tokijského podsvetia konca 90. rokov minulého storočia, kde nič nie je tak, ako sa na prvý pohľad zdá. (HBO Max)
Videá (2)
Recenzie (98)
první epizoda nastavila laťku hodně vysoko a zbylé epizody tu a tam obsahují hlušší místa, ale nic to nemění na tom že je Tokyo Vice zajímavá sonda jednak do fungování japonských novin devadesátých let a jednak do fungování yakuzy a policie. Policie se tu úplně nepřetrhne protože ví, že by v mnoha ohledech měla stejně smůlu a yakuza bude vděčné téma vždycky. Všechno pak propojuje zprvu naivní, ovšem postupem času oči otvírající Elgortův Adelstein, který je rovnoměrně sympaťák i na pěst. Vzhledem k otevřenému konci bych uvítal druhou řadu co nejdříve...80% ()
„Zkurvení Japonci!“ Verbal, ČSFD, Ostrava 2022. Tak tohle bylo první, co se mi projelo mezi ušima po zhlédnutí tohoto skvělého seroše, pojednávajícího nejen o brutálně otapetovaných japonských vířivých vanách, ale zejména o totálně jeblé japonské fašistické kultuře a bezvýhradné otrocké hierarchické podřízenosti. A ne, nejednalo se při tom průjezdu o hodnocení Japonců či kvality díla, jen se mi okamžitě vybavila veselá historka s filosofickým přesahem, která se odehrála koncem devadesátých let na exkluzivním mezinárodním školení vrcholových nenažerů v Mnichově. (Mongololidé a přitroublí mileniálové mohou v této chvíli s neurovegetativním klidem přestat plýtvat urputným slabikováním a odebrat se slintat si na rozštěpy, nebo co to vlastně mimo rozbíjení atomu takhle přes den obvykle děláte, protože by je následující text mohl zacyklit a tutově jej nepoberou ani chápavými končetinami!) V závěrečné části školení lektor povídá: „Pánové, k vlastnostem top managera patří nejen odborná erudice, ale také všeobecný kulturní přehled. Proto si vás na konec ještě trochu vyzkouším. Budu citovat úryvky z děl světoznámých klasiků a vy se pokusíte rozpoznat autora. Takže: „Radosti, ty jiskro boží, dcero z ráje zrozená ...“ Někdo?“ Naprosté ticho, klopení očí, když tu se najednou v první lajně vymrští Japonec, vypne se do pozoru, freneticky se ukloní a zařve: „Friedrich Schiller, Óda na radost, Weimar 1785.“ Pár lidí uznale zamručí a lektor pokračuje: „Matka vece: Zvonu hlasy volají tě k sobě, nepůjdeš-li, brzo asi zvon si přijde k tobě ...“ Zase chvilku rozpačité ticho, paxe ale opět vymrští onen ťaman a bez zaváhání vypálí: „Johann Wolfgang Goethe, Putující Zvon, Erfurt 1805.“ Pár frajerů pohrdlivě zakroutí hlavami, lektor se blahem vysemení a pokračuje: „Sobě hledejme spíš dobro, žijme sobě ze svého, ač v širé jámě té tu bez účtů a volni ...“ Naprosto stejná situace a jen ťaman strojeně zaječí: „John Milton, Ztracený ráj, Londýn 1667.“ Načež se vzadu jeden chlápek přikloní ke druhému a povídá: „Zkurvení Japonci!“ A vymrštivší se hujerský ťaman bez zaváhání kulometně kontruje: „Max Grundig, CeBit, Hannover 1998.“ Téměř osm plnotučných hodin mě tihle rýžožrouti a Ansel, který překvapivě vyrostl z prkenného divergentního slizáka do přirozeného a sympatického herce, parádně zabavili a byl jsem velmi zvědav, jakpak se to asi celé vysvrbí. Jenže ono to vysvrbělo akorát tak do zasraného útesovisce, a já si teď budu nejmíň rok okusovat nehty jak čurák, jestli to vůbec nějak dopadne a jestli to náhodou pohlupavá většina zase blahoslaveně nezařízne ve prospěch nějaké pastelově oelasťákované svištivé superpičoviny. Vidíte, jak jsem říkal - „Zkurvení Japonci“! ()
Seriál jsem si velmi užil a vtáhnul mě hned od začátku. Je zde parádně vyobrazena atmosféra Japonska a hlavně Yakuzy, kde cítíte u nich ten respekt jaký si dokáží vytvořit. Elgort parádní a obří plus za japonštinu, kterou musel podstoupit a zvládl to výborně. Seriál se ale podle mě zaměřoval až moc na vedlejší linky a některé části byly natahované až moc. Zde by svědčilo, pokud by měl seriál tak o 2 díly méně a dostaly bychom tak větší tempo. Také od konce jsem čekal, že to bude více uzavřené, ale pokud 2. série bude stejně kvalitní a aspoň tak napínavá jako tahle, tak se budu těšit. ()
Americký reportér vs Jakuza - velice volně dle vzpomínek prvního cizince v japonských novinách Jakea Adelsteina. Intenzivní autentický exkurz do japonské kultury devadesátých let - práce policie, novinářů a tamnějšího organizovaného zločinu. Scénáristicky výborné, pohlcující zážitek, naprosto výborný casting, přičemž ty ksichty japonských mafiánů naprosto exkluzivní. Po Shogunovi další reklama na zemi zapadajícího slunce. První řada 100%, druhá 89%. ()
1 procento klišé, 99 procent autenticity. Není to nejlíbivější, nejchytlavější série a asi ani nebude komerčně nijak extra úspěšná. Na to je Tokyo Vice příliš těžko čitelný, nepředvídatelný a procedurální. Nutno ovšem uznat, že realitu tokyjských neonů a především podsvětí se povedlo vykreslit bravurně. Není nikterak překvapující, že je vidět rukopis Michaela Manna velmi často. Škoda otevřeného finále, protože vzhledem k celkové koncepci se obávám zda se money-chtivým tvůrcům/producentům bude jednička rentovat dost na to, aby se pustili do dvojky. Protože tohle neni rutinní seriál pro masy, ale pořádná depresivní jízda špinavými ulicemi velkoměsta. Tedy ne jako prosluněné zaláskované Miami, ale pořád dost "Vice" na to, aby zkušeného diváka zaujalo. ()
Galéria (151)
Zaujímavosti (4)
- Když byl v roce 2013 projekt poprvé v produkční fázi, Daniel Radcliffe byl vybrán na roli Adelsteina (Ansel Elgort). (AffectedFace)
- Když jde Jake Adelstein (Ansel Elgort) se svým kamarádem do night clubu, hraje skladba „Insomnia“ od Faithless. (HanzoBureshi)
- Ansel Elgort se naučil plynule japonsky s pomocí profesionálního novináře, aby mohl napsat tři příběhy před přípravou jeho role. (AffectedFace)
Reklama