Brubaker

tradicne spolahlivy a vynikajuci robert redford v ulohe premotivovaneho bojovnika za spravodlivost a reformy v skorumpovanych statnych vazniciach. okrem redforda je to hlavne o zaujimavom namete a vdacnom vazenskom prostredi na ktore sa vo filmoch vzdy dobre pozera. velsmi slubny zaciatok kinematografie rokov osemdesiatych. (08.12.2007)

Strhující a řekl bych stále aktuální kritika vězeňství. Něco tak drsnýho v realistickém ušmudlaném kabátku už dneska asi těžko někdo natočí. Na inkognito příjezd novýho ředitele se nedá zapomenout. Věznice patří pár vyvoleným vězňům a jejich zvrhlým praktikám. No a pak Brubaker začne bojovat proti větrným mlýnům a všudypřítomné korupci. Velmi působivé, obzvlášť poslední scéna. (14.09.2009)

Od Brubakera jsem očekávala silné vězeňské drama a dostala "jen" lehce nadprůměrný solidní snímek. Myslela jsem, že děj bude více propracovanější, drsnější, napěchován emotivními okamžiky. Přišlo mi to jaksi rezervované, chladné. Emočně se mě to téměř nedotklo. Jedná se o kvalitní snímek, který však patří k těm, od nichž jsem díky zdejšímu hodnocení čekala více. (19.09.2012)

Další skvělý film z vězeňského prostředí, jehož hlavním hrdinou tentokrát není trestanec, ale ředitel věznice. Potom, co ale ve Wakefieldu vykoná pořádek a vězni se tam stmelej a žijou si líp, sem z toho měl takovej ten podobně správňáckej pocit jako u Vykoupení z Věznice Shawshank, se kterým bych Brubakera kvalitativně směle srovnával. Plus zatim asi nejlepší výkon Roberta Redforda (zatim s nim nemám nakoukáno vše). 9/10. (14.11.2013)

Nádherná oslava lidské úcty a osobnosti, podávaná skrze heroický a zřejmě životní výkon Roberta Redforda. Jeho Brubaker je postavou, které budeme fandit, budeme s ní sympatizovat a přes veškerý negativní postoj od ostatních bachařů budeme souhlasit se vším, co ve své náročné cestě za zlepšením vykoná. Sice to nedokáže diváka vyždímat tolik jako nedostižný Shawshank nebo výpravný Motýlek, ale film má přesto velkou sílu, velkou morální hloubku a je určitě zajímavé podívat se na zkažené americké věznice také z perspektivy ředitele, než jen neprávem odsouzeného a utíkajícího vězně. Emotivní závěr je pak z filmařského hlediska sice jen nošením dříví do lesa, ale mně při něm bylo tak krásně, jako by ten mohutný a dunivý potlesk pro neúnavného a nedoceněného ředitele náležel mně samotnému. Brubaker se mi nakonec zadřel hluboko pod kůži, a nepochybuji o tom, že i Frank Darabont ho musel několikrát zhlédnout, než se pustil do své celovečerní prvotiny.. (19.12.2012)