Brubaker

Ač zastávám názor, že vězni by se do nápravného zařízení neměli těšit, Brubaker měl něco do sebe. Zatímco zde tolikrát omílaný Shawshank se vydal po líbivé cestě filmové poetiky, on zvolil tu posetou výtluky syrového realismu. Obě dvě vedou do Říma lidskosti - i s tím připomenutím, že člověk může vyhrát proti jakémukoliv systému bitvu, ale nikdy ne válku. Nakonec je zvláštní, jak někdy můžou zásadovost, pevné postoje a charakterová přímost koketovat se sobectvím.. (15.07.2013)

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který mi zprostředkovala československá televize 80. let... Poměry v amerických věznicích nebo obecněji poměry ve věznicích, tedy místech, kde jsou z nějakého důvodu okleštěna práva jedince na důstojný život a kde je nejvíce zranitelný člověk-prvek dysfunkčního systému... Strhující herecký výkon Roberta Redforda... (16.07.2007)

"Když se třeba nějaký vězeň pokusí utéct, to mu máme zamávat?" Aby bylo jasno, tak já jsem pro tvrdý podmínky ve vězení, aby se tam nikdo nechtěl vracet. Kdo nepracuje, ať nejí a o televizích na pokoji, posilovnách a internetech by si mohli nechat jenom zdát po šestnáctihodinovejch šichtách. Přesto s Brubakerem souhlasím v tom, že bezdůvodně by se neměl nikdo mlátit a že postel, střecha nad hlavou a okno do cely by měli být samozřejmostí. Ale dost humanity. Tohle je drsný, syrový a mě při tom dost bavil zásadovej týpek, kterej neuznává čachry s pravdou. (16.10.2018)

Naprosto vynikající drama. Brubaker má vynikající scénář a atmosféru a nenudil jsem se u něj ani sekundu. Postava Henryho Brubakera, rozumného, sečtělého a čestného člověka, se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších. Jeho snaha přetvořit rozpadající se zahmyzené vězení plné bestiálních vězňů-pomocníků a zkorumpovaných průmyslníků kolem, se střetává nejen s politickou nevolí státní komise, ale i s lidmi, kteří se doposud obohacovali na úkor vězňů. (26.12.2008)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)