Halloween II

Pustil jsem si dvojku Halloweenu okamžitě po závěrečných titulkách jedničky (respetive jsem během jednoho deštivého víkendu nedávno sjel kompletní halloweenskou sérii, všech deset filmů - tedy jedenáct, ale o tom více u H6) a nebojím se říct, že nejde o dva filmy, ale jeden díl na dvě části. Ne snad proto, že děj dvojky začíná přesně tam, kde skončila jednička, ale pro totožný styl vyprávění, stejné napětí a stejně děsivou postavou zabijáka. Přibylo vražd (celkem devět) - tentokrát Míša Majerů notně zredukoval počet zaměstnanců haddonfieldské nemocnice. Ale lepší než je propouštět, že jo. Tempo je možná maličko udýchanější, ale vynahrazuje to bezchybný Donald Pleasence, jehož dr. Loomis zde není jen neúnavný killer-hunter, ale dostal daleko víc prostoru. Je mimochodem docela zajímavé, že ačkoli je Michael ročník 1957 a děj se odehrává v roce 1978 (taky je zdůrazněno, že mu je 21 a ségru kuchal rybičkou v 6), v titulcích máme u herců napsáno Michael age 6 a Michael age 23. Jak u prvního, tak u druhého dílu. No, stane se. Krvavě zábavný film, který za to rozhodně stojí. (11.10.2012)

Dvojka jako by okamžitě navazovala na první díl a díky kvalitě ve všech ohledech tak tvoří alespoň pro mě první dva filmy ucelený "dvojfilm"... Dvojka je již tradiční slasher, Michael si od začátku nebere servítky, bodycount je proti prvnímu dílu značně vyšší. Ovšem i atmosféra a napětí se stále drží na velmi vysoké úrovni. Díky tomu se jedná o perfektní, mrazivý, ovšem již typicky americký slasher otvírající "umírněná" 80. hororová léta... /85%/ (28.11.2023)

Tak tohle je posledních zhruba 25 atmosférově hustých a napínavých minut prvního Halloweenu natažených na celých 90 minut. Michael se s tím opravdu nesere - škrtí, seká, řeže, bodá a dokonce "vaří" padni komu padni mnohem nápaditěji a "viditelněji" než v jedničce. Zde se taky dozvíme o příbuzenském vztahu Laurie a Michaela což mě vede k přemýšlení, zda je to novinka tohohle dílu, nebo jestli s tím operoval už Carpi u jedničky (moje teorie je, že ne, že s tím přišli až teď, o čemž svědčí např. i to, že v jedničce Michael po Laurie nešel hned, sejmul kde koho a Laurie prostě jen přišla na řadu). Carpenter určitě svému velkému fanouškovi promine, ale tohle je lepší než jednička. (04.02.2009)

O poznanie béčkovejšie, s kopou scenáristických hlúpostí (napr. jedna postava ešte ani nevie, že Laurie sa stratila a už navrhuje, aby ju hľadali). Myers je však stále pôsobivý a film má atmosféru. Osobne mi vadilo, že Michael menil pričasto zbrane a jeho pobehovanie so skalpelom bolo na pokraji úsmevnosti. Keby som mal povedať prečo konkrétne je táto vyvražďovačka pozerateľná, vlastne ani neviem. Ale na mňa fungovala... (29.10.2014)

Pejorace se tentokrát nekoná, druhý Halloween překonává první díl ve všech ohledech. Co první zarazí je mnohem lepší práce s hudbou. Samotný slavný motiv tu nezní tak často jako v případě původního snímku, ale pouze v momentech, kdy působí opravdu skvostně a skvěle zapadá do dané situace. Rick Rosenthal se také ukazuje jako mnohem lepší v budování atmosféry. Nevystačí si s tím, co jsme již viděli a mnohem častěji experimentuje. Vrah tak odkládá klasický nůž a do ruky bere takové zbraně jako je třeba skalpel či dokonce injekční stříkačka. Vraždy jsou mnohem krvavější a brutalita je cítit z každého kouta. Ovšem, je trochu smutné, že některé postavy umírají i po obyčjeném 'škrábnutí'. První část se nese v duchu tísnivosti. Napětí a stach jsou budovány pomocí absolutní tichosti. Když jde hlídač zjistit důvod nefunkčnosti telefonů a narazí na vypáčený zámek do skladu, divákovi je již jasné, kdo se tam vloupal. Absolutní tichost narušená občasním pádem plechových předmětů a tušení potencionálního nebezpečí, to jsou jediné dvě věci, se kterými si Rosenthal bohatě vystačí. Druhou polovinu již podbarvuje klasický hudební doprovod a rozjíždí se nervy drásající drama. Zajímavostí je též ještě větší démonizace Micheale Meyerse, který zde už opravdu ztrácí status mentálně labilního jedince, a přestává být člověkem. Sice mi nejde do hlavy jeho motivace (ztráta emocí = vražda vs. Equilibrium, kde se ztráta emocí stává záchranou lidsva), ale to vem čert. Zatímco první díl dnes nejspíše nikoho nevyděsí, druhý to zvládá levou zadní. Ačkoli trpí klasickými neduhy starších snímků (předvídatelnost a některé hloupé scény - někoho sice vraždí za mnou, ale já se zrovna nedívám), dal by se bez problému zařadit do sorty nadčasových hororů, které ani po letech neztrácejí nic ze své působivosti. [TOP 19/7 77%] (05.06.2007)