Rod Draka - Série 1

Rozpětí postav je poněkud zúženo na jeden rod (house, house of pain... jump around, jump around /// "Dis is Fleiming Dragan!" "Ok, Flaming Dragon, fuckface..."), ale nepřijde mi, že co do kvality by tahle show pokulhávala oproti GoT, jen je utahanější, protože nenabízí tolik (pikantních) postav, máme jich tu tak pět, v druhé půlce se rodinka rozroste (a že se tu furt jen rodí, rodí se víc, jak prcá, což je zvláštní vidět, asi nějaká kompenzace), ale ne do úrovně, z jaké známe GoT. Ale právě tenhle fakt oklešťuje 'Hausu of Drake', protože původní show si nezaložila jméno na tom, že je to nejlepší fantasy, ale na tom, že se postavy machievellsky zrazujou a nekompromisně odpravujou v cestě za svým cílem a kdokoliv může kdykoliv zemřít, GoT byla meme synonymum pro tohle... člověk neměl ponětí, kdo usedne na trůn a mohl to být kdokoliv. HoD jako kdyby byl vyměklým woke bratříčkem (woke je i sám o sobě, nicméně to není tak očividné a špatné jako třeba v letošních 'The Boys' nebo závěrečné sérii 'Sex Education'). Příběh 'Rodu Haka' vtáhne rychle, ale řekl bych, že po půlce se to už začne dost motat za vlastním ocasem (a tím může být myšlen jak ten dračí, tak ocas Matta Smitha) a taky v nekonečném politikaření (po Šógunovi dalších deset dílů, kde se řeší, kdo ho má většího). Cca dvě století před událostmi z GoT je na trůn dosazen, stejně jako posledních sto let - Targaryen - Viserys, ten se k trůnu dostane jako slepej k houslím, protože předchozímu kingovi pomřou děti a tak aby se předešlo krizi, nechá král volit a voilá, Viserys je zvolen. Viserys má dceru, Rhaenyru (mmmmmMilly Alcockmmm, what a baby, Smithovy akce plně chápu) a potom, co mu zemře manželka a syn při porodu, prohlásí Rhaenyru svojí nástupkyní. Král ale netuší, že se brzy zakouká do dcery své pravé ruky (tím doopravdy nemyslím jeho pravou ruku, ale jeho rádce, kterým je DJ Bulva), a ta se mu stane manželkou a dá mu děti, tedy syna a další na cestě. Rhaenyra si poměrně rozumí se svým strýčkem Daemonem Targaryenem (Matt Smith), dost pochybnou postavou, která věčně provokuje a má dost ambivalentní vztah se svým bratrem, králem. Jeho zrazování vrcholí i tím, že své neteři ukáže, co to je sex v pleasure housu a že je pro potěšení a kurvy (a chlebíčky) "A marriage is a duty... yes. But that doesn't stop us from doing what we want. From fucking who we want." Díky čemuž upadne princezna v nemilost, nicméně to je jen třešnička na dortu, Rhea rozpálená z celé té předehry pak večer končí tím, že si smlsne na svém bodyguardovi a než se člověk naděje, připadá si, že prcá každýho, koho chce. Číslo se strejdou se pak objeví na Blesk.cz a Rhea začne fňukat, že kdyby měla penis, bylo by vše v pohodě, ale protože je buchtička, její sexuální eskapády mají důsledky - nicméně ani to ji nezastaví k cestě za incestním vztahem se strýcem. Situace a politikaření, přetahování, zabírají značnou část příběhu, ale nejinak tomu bylo i v GoT. "She swore to me she remains a maiden and I believer her." Classic women tactics, lhání i nejblížší kamarádce. Nicméně je to tak deset dílů o tom, jak se rodina rozhádá a po smrti krále se země ocitá v očekávané občanské válce, protože král na jednu stranu chtěl dceru jako následníka, ale zároveň ostatní tradicionalisti to tak nevidí a chtějí tam jeho syna, který se mu narodil až poté, co rozhodl o následovnictví své dcery. (13.08.2024) (menej) (viac)

Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... (25.10.2022) (menej) (viac)