Elvis

Dávám tři, ale s odřenýma ušima. Tři hvězdy za tři pokusy to dokoukat, pokaždé jsme ale odpadli. Je to jako 159 minutový šílený videoklip bez jakékoliv hloubky. Austin Butler pro mě teda nijak nezářil, ale chyba může být i v tom, že fakt neměl co hrát. Jenom postával a ve tváři vypadal jako bratr klauna Pennywisea, který se dal na šoubiznis. Zdaleka nejhorší pro mě ale byla kreace Toma Hankse. Sice už ho nemůžu vystát ani v jeho (stále stejných) dobráckých rolích, ale tady přehrával tak ukrutně, že se na to nedalo koukat, a číhal ve stínech a slintal nad Elvisem, jako kdyby si ho snad chtěl unést do svého sklepa pro vlastní potěšení. Hudební čísla super, to jo, ale jinak vata a nuda. Rozhodně mě to ale obohatilo - neměla jsem ani tušení, že Elvis spoustu svých písní takhle vykradl. Takže ne, Bohemian Rhapsody pořád na tomhle poli vede. Sice to taky nemá se skutečností moc společného, ale Freddie byl - ruku na srdce - sympatičtější "hrdina" a celkově byla jeho biografie divácky přístupnější a vděčnější. (19.06.2024)

Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost. (29.06.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)

Energická jízda až do obtloustlého zfetovaného konce. Baz Luhrmann vrší opuletní záběry, chytlavé kamerové přejezdy a v pozadí hrající remixy a reimaginace Elvisových hitů vtáhnou okamžitě do děje. Hanksův nespolehlivý vypravěč, vylhávající se ze zodpovědnosti za Královu stagnaci a konečný úpadek je nesympatický kalkulující zmrd. Jeho klasické ekonomické kličky, machinace se suvenýry a korporátním důrazem na bezpečnost jsou esencí toho co je dnes na světě špatné a Tom "miláček ameriky" Hanks to podává s velkou chutí. Austin Butler jako Elvis nekompromisní, oddaný a velmi věrně kopíruje jeho expresivní taneční styl, Feyd-Rautha je v dobrých rukách. Příběh se drží klasického vzestupu a pádu, přesto nabízí zajímavé odbočky ať jde o štěstí bílého kluka vyrůstajícího v lepším a po všech stránkách správnějším (barevném/hnědém/černém) prostředí. Načasování premiéry snímku na konec pyšného měsíce je mistrovský tah jako z plukovníkovy učebnice, paralely jsou křišťálově jasné. Dále pak Parkerova snaha držet krále mimo politiku, rodinné hádky, rozpad manželství atakdále atakdále. Přesto nikdy zbytečně nepřešlapuje na místě. Velmi kvalitní pomník legendy. (03.07.2022)

Jediná pro mě výtka by byla, že to trochu působí jako trilogie, ze které někdo ztratil prostřední díl - ten časový skok uprostřed je docela divoký, i když svým způsobem dává smysl. Jinak naprosto perfektní ve všem, co chci od Baze Luhrmanna. Je to film, v kterém bych se rád ztrácel klidně dvakrát tak dlouho. Úžasný zážitek. (20.06.2022)