Elvis

Austin Butler není vůbec Elvisovi podobný, dokonce nemá jeho jedinečné charisma (to nikdo), ale svým ťuťínkovským zjevem je TOTÁLNÍ MAGNET na ženský, takže je jasnou castingovou výhrou. Na rozdíl od přeceňovaného Bohemian Rhapsody, které pod pařátem držel autoritativní  Brian May a kde si Rami Malek na Mercuryho jenom hrál, se Butler Elvisem na 2 a půl hodiny stal. Svým pohybovým talentem, svým sexy hlubokým hlasem, svojí jiskrou v oku, kterou Malek neměl. První hodina je jízda na horské dráze, to načasování scén, to prolnutí s komiksovými políčky, šílení fanynek, strhující živé vystoupení, kde byl Elvis zatčen, je fantastická střihová prácička. Je tu ale jedno velké ALE. Od momentu, kdy do Presleyho kariéry fatálně zasáhne beatlemánie, ztratí film tah na branku a víc, než jeho prvním cca deseti letům kariéry, kdy ovlivňoval rock´n´roll jako nikdo jiný, se příběh spíše věnuje poslední fázi jeho tvorby a života, která už není pro něj tak zásadní a zajímavá. Všechno, co se točilo kolem jeho kariérního uzavření se v International Hotelu v Las Vegas, bych pokrátil.__PS: Tom Hanks a jeho podrazácká manažerská kreatura je tu DOKONALÝ. Tady jsem si jist, že cinkne minimálně oscarová nominace. (15.08.2022)

Na to, že sa mi to páčilo asi veľmi, mi napadá asi viac negatív. Hlavne je to strašne povrchné. Nie je jediná téma, ktorú by film rozobral do detailov. Napr. Presleyho filmovú kariéru ignoruje úplne, vzťahy, či politické názory načrtne tak, aby ich divák chápal, a ide si ďalej; a o čom to vlastne bolo? O živote v zlatej klietke? O zlom manažerovi? Elvis ani nebol hlavná postava, hlavnú postavu hral Hanks. A nijak zvlášť dobre, treba podotknúť. Možno preto, že ako postava nedostal žiaden vrcholný moment. Rozhodne nebol démonický. Butler je ako imitátor skvelý, ale tiež nedostal oscarovú scénu. Luhrmannov film nie je dialógovka, skôr jak keby zhudobnená rekonštrukcia. Scenárista s odstupom. Ale audiovizuálna je to žranica! Nebudem spievať ódy, kto chápe ten pojem, vie. V tomto smere je reč o nominácii na mieste. Nie je to najlepší Luhrmann, ale rozhodne najlepší po Moulin Rouge. Zabudnuteľný zážitok, aj keď určite silný. Užil som si ho. (15.08.2022)

Od Baza Luhrmanna som videl dva filmy (Romeo a Júlia, Veľký Gatsby) a ani jeden z nich ma nebavil. Preto som sa na Elvisa ani moc netešil. A možno je to aj dobre, pretože ma koniec koncov príjemne bavil a prekvapil. Elvisov život moc zmapovaný nemám, ale zopár jeho hitov poznám a s jeho energickou hudbou vo filme to celkom dobre odsypalo aj pri dĺžke, ktorá ma dve a pol hodiny. Príbeh zmapuje takmer celý jeho život, čo je fajn, pretože nestojíme len na jednom mieste, ale vidíme a dostaneme s neho viac. Casting sa dosť podaril Austin Butler zahral podľa mňa svoju životnú rolu. Čo sa týka vizuálnej stránky, tak musím povedať, že tomu nechýba štýl (vyzerá to podobne ako Gatsby), je to pekne natočene (kamera) a aj zostrihané (strih, hudba). Záver mi prišiel trošku na rýchlo odbití, ale ani neviem, ako vlastne by som to chcel ukončiť. Každopádne s týchto hudobných životopisných filmov, ktoré sa zrazu kotia jedna radosť ma bavil aj ďalší v poradí. Nie je to tak dobré ako oscarový Bohemian Rhapsody, no je to o fúz lepšie ako Eltonov Rocketman. 80% - 4* (06.09.2022)

Čekat na Luhrmannův nový celovečerní film devět let bylo utrpení, ale minimálně po stránce vizuální a střihové a v souhrnu všech obvyklých autorových manýrů Elvis nezklamal, naopak. Všechno svítí, pulzuje a přejíždí ze strany na stranu, od okna k oknu nebo přes střechy přesně tak, jak si fanoušci vymodlili. Problematický, ale zároveň tuze odvážný tvůrčí zvrat je vypravěč. Oddálit se od zbožštěné ikony a nechat mluvit někoho, kdo je i při sebevětší objektivitě antagonistou, mohlo dopadnout absolutním scenáristickým karambolem. Místo toho je Elvis živější než jiné biografie, zároveň ale divácky ne vždy příjemný a chvílemi až jedovatý. Zkrátka jako kdyby Austrálii vyprávěl Fletcher nebo dokonce kdyby nás po Moulin Rouge svým hlasem prováděl sám Vévoda - tedy úplně jiný druh emocionálního zážitku. Chápu všechny, kteří této změně propadli, chápu ale i všechny, kteří měli dojem, že je tvůrci nutí začít nenávidět Toma Hankse. Já zůstal blízko nadšené horečky ze všech kamerových a zvukových hrátek, ale i mírně roztrpčen tím, že všechny Bazovy filmy za posledních třicet let mě zasáhly ještě o tón přesněji. (10.10.2022)

Napsal bych, že ELVIS je jeden z nejlepších amerických filmů 21. století, kdybych byl jako titulní postava, potažmo ne zcela spolehlivý vypravěč se smyslem pro showmanství a šmé. Já jsem ale já, a tak jako svůj první dojem napíšu, že jde jednoznačně o to nejlepší, co jsem letos viděl - a rozhodně o nejlepší biopic o hudební osobnosti za minimálně poslední dvě dekády. Nesouhlasím s tím, že jde o schematickou biografickou podívanou, jak zaznívá v některých angloamerických recenzích, protože schéma biografií slouží jenom jako záminka k experimentování s montáží: různými způsoby ne/návaznosti scén, kondenzování většího časového úseku anebo naopak jeho výrazné roztažení. (Bez přehánění, o každé scéně by šla napsat analýza v rozsahu minimálně bakalářské práce.) Navíc už přístup k titulní postavě je s ohledem na hudební biografii nezvyklý, odpovídající de/rekonstrukci mytické osobnosti jako Občan Kane: nesledujeme Elvise, nýbrž s každým aktem jinou fasetu mediálního konstruktu Elvis, jak nám ji zprostředkovává jeho podvodnický manažer: Elvisův původ - Elvis Pelvis - Elvis Normcore - Elvis Filmový X Elvis Televizní - Elvis Ve Vegas. Zatímco "Elvis" nemá vlastní identitu, protože je odhalován jako mediální konstrukt s ohledem na proměňující se dobu (a vlastní identitu získává skrz vztahování se ke společenskému a politickému dění), je postupně odhalována identita manažera-vypravěče, aby vynikla závěrečná paralela mezi oběma._____ A nesouhlasím úplně s tím, že jde o luhrmannovskou manýru. Ano, znovu se aplikuje mytický narativ (po Orfeovi a Euridice z MOULIN ROUGE! nyní ten faustovský). Ano, znovu zavítáme do značně excesivního prostředí (např. tančírny v TANCI V SRDCI či divadlo/bordel v MOULIN ROUGE!), které motivuje exces díla jako celku. Ano, znovu - po ROMEOVI A JULII, MOULIN ROUGE!, AUSTRÁLII A VELKÉM GATSBYM  - je vyprávění vystavěno na dynamice dvou postav, přičemž proměna posouvá vyprávění (ne vzlety a pády, jako tomu je v jiných hudebních biografiích). Ano, znovu se stejně jako v předchozích čtyřech luhrmannovinách pracuje s figurou vypravěče, s oddalováním objevení se ústřední postavy, s hudebním mash-upem, okázalými průlety prostorem a pohráváním si s časovou organizací událostí, s odkazováním se na dějiny kinematografie a připodobňováním jednotlivých etap podle toho, jak tehdy snímky vypadaly (a tak dál, a tak podobně), ALE: ELVIS je už vyloženě parametrický film, tj. - následuje velké zjednodušení - takový, ve kterém se jednotlivé prvky a postupy uskupují do vzorců. Jednotlivé akty jsou určeny pro srovnání mezi sebou, jednotlivé četné montáže jsou určeny pro srovnání mezi sebou, dvě ústřední postavy - manažer a zpěvák - jsou určeny pro srovnání mezi sebou atd. Nemůžu se dočkat, až se k tomu dostanu podruhé... a pak znovu... a znovu... a znovu... (23.06.2022)