Vánoce u našich

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Příjemná vánoční podívaná, kterou mi Netflix podstrčil aniž bych se o to prosil, ale jsem za to rád. Upřímně doporučuji dále, obzvláště pak pokud je čas kolem Vánoc, kdy se i děj seriálu odehrává. Hlavní postava je sympatická, vcelku obyčejná holka kolem třiceti, kterou nebaví poslouchat neustále dotazy rodiny, kdy už si někoho najde a tak plácne, že už není sama a že představí přítele na Vánoce. To, že žádného nemá, ji vrhne do kolotoče situací, které jsou s randěním nevyhnutelně spojené. Druhá série je pak ještě o něco lepší a znovu skvěle baví. Johanne sice je ve vztahu, ale postupně si uvědomuje, že to není to pravé ořechové. Tentokrát má však na řešení kromě vlastních trablí i fakt, že se letošní Vánoce uskuteční u ní. Baví mě přirozenost hlavní postavy. Její nápadníci jsou sice přehlídkou podivínů, ale jinak se dostává do reálných situací, kde si můžete snadno představit sám sebe. Je to vtipné, milé a příjemné na sledování. (27.12.2020)

Druhá sérka norské Bridget Jones už byla o poznání slabší- aby taky ne- znovu jedeme od 1. do 24. prosince, ale pořád je to parádní biják pro (nás) všechny, kdo se u sledování televize rádi dojímáme. Tenhle seriál, včetně svého následovníka- Veselých Vánic- se mi postaral o mnohem lepší Vánoce 2022, které jsem kompletně proležel kvůli nemoci v posteli. A potěšilo mě i to, že se tady do tolika záběrů připletla fábka, a že tady coby jedinou vánoční televizní klasiku zmínili naši Popelku, byť ji sundali kvůli tomu, že z ní moc dýchá východní Evropa. (Proto si ji asi museli přetočit.) Vánoce u našich jsou pro mě osobně vrcholem letošních Vánoc. Tohle mi fakt sedlo. (26.12.2022)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Viděna 1. série: Můj první norský seriál. Zpočátku to vypadalo slibně, ale asi od 3. dílu se začala objevovat známá a provařená klišé (excentrická kamarádka, mnoho nápadníků, kárající šéfová atd.), která už mi tak trochu lezou krkem. Přidávání rodinných problémů (rodiče), malá rozmanitost prostředí a neuzavřený konec na dojmu (bohužel) nepřidaly. Super však byla chemie mezi hl. hrdinkou a Jonasem a celkem roztomilá vánoční atmosféra. *** Viděna 2. série: Slabší vývar z předešlých dílů s nenaplněným potenciálem. Hlavní hrdinka místy otravná. Pozn. Měla jsem radost, že jsem uhodla, od koho byly růže :) ** (04.12.2023)