Escape Room: Niet úniku

V roce 2019 do kin dorazila Úniková hra. Malý levný thriller režiséra Adama Robitela, který se dost možná tak trochu inspiroval sérii Saw a naservíroval příběh skupinky lidí, kteří se musí probojovat skrze různé komplikované nástrahy záhadných manipulátorů, kteří tahají za nitky oněch záhadných her. Nejen otevřený konec, ale především velké tržby (rozpočet 9 milionů dolarů/tržby: 155 milionů dolarů!) dali dost jasně najevo, že tady se s pokračováním skutečně otálet nebude. A neotálelo by se s ním ještě o poznání více, kdyby COVID-19 postupně nedonutil tvůrce odkládat skrze celý rok 2020 a to jen proto, aby film přeci jen nakonec dorazil do kin v létě 2021. Má ovšem v podstatě co nabídnout? Pokud jednička neurazila jako snadno utíkající jednohubka, u dvojky se v podstatě nic nemění. Vrátil se nejen režisér Adam Robitel, ale také scenárista Bragi F. Schut, kterému jen tentokrát místo Marie Melnik vypomáhal Daniel Tuch. Navazuje se v podstatě na závěr prvního filmu, dle slibů ze samotného názvu dojde na konfrontaci výherců oněch nebezpečných her a přitom se hlavní hrdinové z prvního filmu snaží oněm manipulátorům zatrhnout tipec. Ale je to v podstatě pořád to samé, přičemž řemeslné kvality též zůstávají stejně a díky tomu se na to alespoň celé dá dívat. Scenáristé přišli s další sérií únikových místností, v jisté míře přitom nadále funguje alespoň částečné napětí a vše to má dosti raketové tempo, což je i díky faktu, že film samotný trvá hodinu a půl. O nic převratného se tvůrci prostě nepokouší. Prostě jen variují přesně to, co fungovalo minule a slušně se jim to daří. Tvůrcům se dá snadno vyčíst, že se nevydali trochu jiným směrem, zrovna u Únikové hry to ovšem očividně šlo velmi těžko a nikoho vlastně ani nepadlo, jak to celé pořádně okořenit. Prostě jen dorazila další porce téhož. Tenhle sequel očividně neměl kdovíjak velké ambice a těžko se mu to vlastně dá vyčítat. Herci jsou nadále pouze oukey (Logan Miller a Taylor Russell z prvního filmu si nadále kradou prostor pro sebe, nové postavy kdovíjak nezaujmou) a do pořád tak trochu hloupoučkého scénáře se dá velmi snadno rýpat. Jakmile se člověk zamyslí nad tím, co vše vlastně organizace Minos dokáže, působí to už skutečně přehnaně. O poznání přehnaněji než v rámci prvního filmu. Ve finále ani nefungují pokusy o cool zvrat, přičemž jeden je ve finále vlastně fakt tak trochu zbytečný a i už pootevřená vrátka k třetímu filmu na konci naznačují, že se i příště pravděpodobně pojede ve stejných kolejích. A před divákem pak bude stát ono zásadní rozhodnutí: ´´ Ber nebo nech být ´´. Druhá Úniková hra v podstatě nepřináší nic nového, bez problémů ovšem zabaví jako další thrillerová jednohubka. Pokračování prakticky bez ambicí, které ovšem dostatečně zabaví, má své řemeslné kvality a má k tragédii opravdu daleko. Těžko říct, zda se dá Úniková hra po vzoru svého brutálnějšího bratránka SAW natahovat do nekonečna, minimálně jeden film by ovšem nejspíš tahle série ještě zvládla. Jen od něj divák nemusí po vzoru dvojky čekat hodně a přistoupit, že se skutečně jen nejspíš bude opět variovat osvědčené řemeslo...... (19.07.2021) (menej) (viac)