Babylon

V pár momentech to má něco do sebe, ale jako celek mi to přišlo veskrze nesnesitelné, a to jak tou šílenou stopáží a hromadou nechutností, tak tím, jak hnusně se k sobě většina postav chová, a jak to celé působí zbytečně a prázdně. Vlastně jsem nepochopil, proč bych měl chtít takovou do sebe uzavřenou režisérskou exhibici vidět, a považuji její zhlédnutí veskrze za ztrátu času, protože jsem vůči těmhle pompézním, ohlušujícím a na efekt vystavěným filmům zcela imunní. V průběhu projekce se dokonce pár lidí zvedlo k předčasnému odchodu a vůbec jsem se jim nedivil, protože jsem sám přemýšlel nad tím samým. Nakonec jsem vydržel až do konce v bláhové naději, že se snad dočkám něčeho, co mi vynahradí tu předchozí tříhodinovou nudu - aby mě konec ještě o to víc otrávil. Nesralo mě to vyloženě tak moc jako před 3 lety Once Upon a Time in Hollywood, ale nemělo to k tomu moc daleko, a smutně jsem u toho vzpomínal, jak mě kdysi nadchnul The Artist, protože Chazelle ze mě na rozdíl od něj dostal přesně nula emocí (a nechápal jsem lidi, kteří se v kině u filmu pořád něčemu smáli), a mrzí mě to o to víc, že zatím všechny jeho předchozí filmy se mi hodně líbily. A divil bych se, kdyby to v kinech neskončilo jako propadák, protože tohle fakt není film pro mainstreamové publikum. (19.01.2023)

„BYLO TO VSKUTKU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ, ŽE?“…  Film o těch, co v Hollywoodu něco znamenali, i o těch, co (nejen) v Hollywoodu neznamenali nic. Taky o tom, že když to v sobě máte, tak stačí jedna šance a Hollywood je váš. Ale i o tom, že nic netrvá věčně a že Hollywood je větší než jedinec… Hele, jsou tady místa, kdy jsem byl v extázi. Navíc Margot byla k sežrání a vobčas to byla i prdel. Celý se to snaží bejt originální, jakože „něco víc“, ale ve finále to zas takovej vodvaz není. Navíc (a nejvíc) mě sere, že mně nezajímají ty lidi. Žili skutečně? Co natočili? V čem hráli? A závěr? Musel jsem si ho pustit 2x... Vychází mi jako pokus o nějakej art s touhou složit poctu továrně na sny. Prostě je to zbytečně dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokážu přesvědčit ženskou, že je super, když to funguje „až“ ze dvou třetin. 2.) Chybí mi éra němýho filmu.  ///  Thx za titule lordek“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (19.02.2023)

Těch 5* snad ani dát nechci, ale něco mi říká, že musím. V mnohém geniální, v lecčem zhýralé tak, že i Caligula zůstane daleko v prachu. Ví snad Chazelle víc než my obyčejný nehollywoodský plebs? To se mi půl filmu honilo hlavou. Když ve filmu nejsou orgie a seroucí sloni, je film krásnou poctou filmovému řemeslu. Scénu s natáčením zvukové scény prosím pouštět povinně na filmových školách. Naprostý vrchol filmu spolu s natáčením Conradova dobového filmu a konečné sekvence, kdy se musí rozbrečet každý dlouholetý milovník filmu. Robbie je neskutečný živel, Hurwitzova hudba je duší filmu. Hollywood je stoka, kde občas vznikají kouzelné filmy. (19.01.2023)

Šazel už je zase mazel a amplituda jeho sinusoidy kmitla k vrcholu, který překoná jen stěží! A nejen on sám. Po dokonalém Bitchemprásku propadl v žánru hudebně zábavných taškařic svou LaLaLobotomií na totální smrduté dno nestravitelných buzerantských trapáren, aby teď velkolepě povstal ze sraček a uplácal naprosto uhrančivou, k perfekci vyšazlenou, hravou, atmosférickou a parádně odsejpající fantaskní komitragédii o neslyšném chropotu právě chcípajícího němého filmu. Kabaret pro 21. století a velkolepá pocta i pranýř filmového průmyslu, de fuckto házející hovna po prachama a slávou k dekadenci zpotvořených parodiích na lidi v Holém Údu nejen dvacátých let a nonšazlantně si vytírající prdel celou prvoplánově mučivou filmografií Buzny Lulana i všemi kýčovitými cajdáky velkého Štefana. Absolutní exekuční, dějové i dialogové mistrovství, dávající vzpomenout, proč vlastně tak rádi čumíme na pohyblivé obrázky. No povím vám, asi jsem u sledování vypadal jak homopanic před první felací, když jsem s vytřeštěnýma očima a otevřenou hubou jen fascinovaně sledoval, co všechno ještě budu muset ten večer spolknout. Ovšem nakonec mi ani finální katarze pachuť nemytého ocasu na patře nezanechala, tak to prostě blaženě opětkuju a uctivě se pokloním se slibem, že jestli tento učiněný sqost a sviní perla mezi všemi těmi podřadnými manipulativními, nudnými či trapnými sračkami toho Osrala letos nevyhraje, skáknu si osobně do Losích Andělic, kde se opásám hovny a demonstrativně vybuchnu před Dolby tyjátrem. (19.02.2023)

Rok 2022 priniesol až dve fantastické snímky v podobe ľúbostných listov režisérov, v ktorých vyznávajú lásku k filmu ako takému. Jeden z nich je nominovaný na Oscara za Najlepší film (Fabelmanovci) a ten druhý mi na tomto zozname chýba. Babylon Damiena Chazella si veľké plátno naozaj pýta a disponuje niekoľkými tak ikonickými zábermi, že si ich z mysle ľahko nevymažete. Za siedmimi horami, za siedmimi dolami, kde sa chľast sypal a kokaín sa lial...ocitáme sa v Hollywoode, v 20. rokoch 20. storočia. Na veľkolepej party s orgiami, sliepkami, ale aj slonom uprostred parketu, na ktorom sa oduševnene tancuje na energickú hudbu. Príbeh Babylonu je nám podávaný cez tri hlavné postavy - úspešného a charizmatického herca Jacka Conrada (Brad Pitt), mladého usilovného asistenta Mannyho Torresa (Diego Calva) a neznámej krásky Nellie (Margot Robbie), ktorá sa zo dňa na deň stáva veľkou hereckou hviezdou. Práve Margot v Babylone strieda najviac rôznych polôh, ale všetky jej zbaštíte na 100%. Koľko sĺz si od nej Hollywood vypýta, toľko vyprodukuje. Na počkanie. Bravúrne je prakticky celé herecké obsadenie a Chazell verne, no súčasne aj nesmierne vtipne zachytáva obdobie prechodu z nemého filmu ku zvukovému (frustrujúco opakovane sa točiaca zvuková scéna je vážne perfektná). Predstavuje nám film ako neustále sa vyvíjajúce a nekompromisné médium, ktoré sústavne vyžaduje niečo iné. A toho, kto sa včas neprispôsobí, kruto zomlie. No je to prirodzená daň, s ktorou za okúsenie pozlátka a zažitie chvíľkovej slasti, akosi každý zákonite ráta. Mňa, na rozdiel od niektorých iných, neskutočne bavila aj mafiánska linka s Tobeym Maquierom. Tobye v Babylone síce veľký priestor nedostáva, ale z jeho psychopatickej postavy sálal skutočný strach a po tých podzemných chodbičkách by som sa s ním naozaj nechcela prechádzať. Atmosfericky som sa v mysli ocitla tak trochu pri Kubrickovom Eyes Wide Shut. Babylon je luxusný, nechutný, dojemný, drsný, vtipný a vzrušujúci film. Je to turbulentná jazda Hollywoodom, počas ktorej vchádzaš na párty ako nikto, ale ak dokážeš využiť šancu, ráno z nej odchádzaš ako star. Je to dokonale zachytená továrňa na sny, ale súčasne i klam a ilúzia, ktorá sa ľahko zvrhne na nočnú moru. Z Babylonu chrlí nesmierna dávka lásky a súčasne aj melanchólia. Tú trojhodinovú stopáž tu síce chvíľami cítiť, ale myslím, že každý pravý cinefil s ňou výrazný problém mať aj tak nebude. Finálna montáž bola tak fascinujúca, až sa mi chcelo plakať. V Babylone môžeš zažiť všetko. Tak ako aj vo filme. Len musíš byť pripravený. (06.03.2023)