Ripley

Freddie Miles: „Jeho Rolexky. Jeho oblečenie. Jeho Ferragamos. Čo ešte máš, Tom? Jeho peniaze? Jeho Picassa?“ Dlho ma filmové dielo nenadchlo tak, ako tento Ripley. Starú verziu s Mattom Damonom si pamätám len pocitovo, môj ďalší krok bude, že si „Talentovaného pána Ripleyho“ zopakujem. Atmosféra 60-tych rokov je dokonalá. Film je natočený tak, až sa pristihnete, že ste jeho súčasťou. Upútajú vás viaceré podporné prvky – mačka, ktoré neustále sleduje Ripleyho pohľadom, vŕzgajúci starý výťah, ťažký sklenený popolník a novinové stánky, ktoré dotvárajú  atmosféru Talianska. Vyniká práca kameramana (Robert Elswit si zaslúži Oscara!). Zmysel pre nasvietenie je geniálny – snímok je čierno-biely, aj keď nie celkom. Čierna je hlboká a biela na plátne žiari a odráža sa od povrchov. A veľa, veľa odtieňov sivej. V mnohých scénach svietia stolné lampy, dodávajú scénam atmosféru renesančného šerosvitu. Spojitosť s Caravaggiom, z ktorej mrazí. Výsledný pocit bol, že sa pozeráte na výtvarné dielo. Andrew Scott je bravúrny, často kontroluje svoj výzor v zrkadle, s výrazom spokojného psychopata, ktorý má svoju šachovú partiu dopredu premyslenú. Tom Ripley (pozerajúc na svoj obraz v zrkadle): „Áno. Presne tak. Dickie Greenleaf. Rád vás poznávam." Skvele načasované napätie, intrigy a psychológia postáv. (09.05.2024)

Černobílá opulentní hostina, kde stačilo, aby někdo vytáhl fotku, a šlus. Kamera si pro sebe uzme porci scénáře, když se pase na detailech, které přímo křičí - popelník, vana mázlá od krve, kufr pod postelí. Andrew Scott je o dost jiný kalibr než Matt Damon. Z výrazu jeho usmívající se tváře doslova mrazí. A do toho ještě Caravaggio!! Výjimečný seriálový zážitek! (19.04.2024)

Talentovaný pan Ripley v seriálovém provedení a audiovizuálním černobílém opojení. Přiznám se, že původní film jsem si už moc nepamatoval. I proto jsem si možná o to víc tento seriál užil. Netušil jsem totiž díl za dílem, co dál se bude dít. A že tady se, vzhledem k výkonu pana Ripleye, dít může naprosto cokoliv. S tou fantastickou kamerou, která si geniálně pohrávala s atmosférou nejen jižní Itálie, ale i s tamními architektonickými detaily, jsem to tvůrcům sežral i s navijákem. Po dlouhé době opravdu hezká filmařina. Ve všech ohledech. (11.05.2024)

Temné, skvělé, fascinující, jen teda ukrutně dlouhé. To velmi pomalé tempo tomu dává samozřejmě úplně jiné grády, Matt Damon a jeho jazzové trsání se tu fakt nekoná. Konec se trochu rozplizne, byť jsem byl rád, že už to mám trochu za sebou. V každém případě má-li někdo chuť se umělecky potrápit, je to pro něj. (18.06.2024)

Andrew Scott je naprostý šílenec! Občas nemusí polovinu dílu ani nic říct, a i tak dokáže skvěle uhranout svým herectvím a bez jakéhokoliv komentáře rozumíte, co se mu asi honí hlavou. Skvěle si v roli Toma Ripleyho osvojuje osobnost a chování obětí ve svůj prospěch a důkladně promýšlí všechny malé detaily svého plánu, ovšem ne vždy mu to jde tak hladce. Pro mě jako někoho, kdo nezná knihu nebo film, bylo sledování příběhu, který je ze začátku trochu neurčitý, naprosto napínavé a vzrušující. Zároveň je tady jedno z nejlepších opodstatnění černobílého filtru - prosluněná Itálie by jinak svými barvami narušovala tuto mysteriózní až noirovou krimi zápletku. Polovinu celýho zážitku pro mě tvořila právě i ta italská letní atmosféra, kterou jsem naposledy chytal třeba u Call Me By Your Name nebo u Luca. Nemluvě ani o té kameře, snad nejlépe natočený seriál za poslední dobu. Co záběr, to obraz. Poslední díl a závěr samotný mě sice tolik neuhranul, čekal jsem ještě nějaký větší zvrat, ale to nemění nic na tom, že jde o jeden z nejvydařenějších projektů Netflixu. Grazie signore Zaillian. 🤌 9/10 (19.04.2024)