Raňajky šampiónov

Na úvod dám do pozornosti, že postoj a prístup niektorých užívateľov csfd je na zaplakanie, čoho dôkazom (a filtrom) je práve profil tohto filmu. Je predsa blbosť separovať literatúru a film (tieto tendencie možno vyhľadať práve tu, v komentároch podaktorých užívateľov) – oni totižto patria k sebe, sú so sebou úzko späté a toho dôkazom môže by aj táto snímka, adaptácia prózy K. Vonneguta. ......... Preniesť dielo s obsahom a štruktúrou, akú majú práve Raňajky šampiónov, je jednoznačne veľké sústo. Adaptovať niečo také nie je dobrý, ale veľmi zaujímavý nápad a hutná výzva. Mohlo to dopadnúť všeliako, škála je široká – od úplného fiaska až po úžasný zážitok, rozoberajúci originálnym štýlom základné filozofické otázky. Pri kontakte s finálnym produktom práce možno skonštatovať, že práca sa vydarila, film sa nachádza niekde pri strede, bližšie k druhej, kladnej polovici škály. .......... Filmové spracovanie v eliptickom prístupe šikovne a s rozumom podáva Vonnegutovu prózu, základné motívy prenáša do audiovizuálnej podoby sviežo a účinne, z množstva vychytávok, detailov a kreatívnych maličkostí zostáva len výťah, našťastie dostatočne hustý, súmerný. Veľmi pekný je jasný presah charakteru obsahu do obrazu – šikmé uhly kamery, ostré farby, tragikomická cesta K. Trouta po zdevastovanom prostredí zrazu preseknutá záberom zo streštenej reklamy D. Hoovera, alebo skvelo nakrútené (nasnímané) prvé stretnutie s Waynom Hooblerom, taktiež s krásnou plynulosťou vsunuté ilustrácie z knihy pôsobia slušný divácky pôžitok, hlavne pre čitateľov, absolventov prózy. Skvelo podfarbená hra s, oproti predlohe, viac do popredia posunutou a elipsovito stuženou dejovou líniou. Expresívny trip, ktorý si užívajú najmä herci v stvárňovaní svojich "pošahaných" úlohách, často krát nie sú mimicky nič dlžný Messerschmidtovým bustám . Opozitnú stránku vytvára záver. Tu sa mohlo ubrať zo sentimentálnosti a patetickosti, s ktorou sa zbytočne ambuluje na úkor pôsobivosti záverečných, zbytočne prefarbených, minút, čo stíha mierne narušiť finálny dojem . ........ Vonnegutovej „ujetosti“ bolo učinené zadosť. V rámci možností obmedzení, avšak kde sa poskytol priestor na rozlet, tam bol aj plnohodnotne využitý, vyplnený. ......... Jednu vec majú Raňajky šampiónov v oboch formách spoločnú – tú streštenosť pevne držanú ((bez zadržania) v rozumne flexibilnej forme. Nehrozí žiadny rozpad , roztrieštenie celku a následný rozpad celého dojmu (jedine jeho čiastočné narušenia), celok sa ohýba a tvaruje, neustále pritom naberá zaujímavé tvary, aj keď nie až tak zaujímavé a unikátne, ako tie knižné. V istom zmysle sú Vonnegutove knihy ako oblaky – unesene ich sledujete, plynú, postupne nadobúdajú rôzne tvary a formy, každý si v nich môže nájsť niečo svoje, napriek uneseniu zachytávajú odrazy bežného života spoločnosti – dá sa v nich skvelo odpútať a sledovať veci s nadhľadom. Unikátna kniha obstojne prenesená na plátno. Svieže, menej uletené, viac pri zemi sa držiaci výstrelok. (20.08.2013)

No.Zalíbení jsem v tomto filmu nenašel i když mám rád Bruce Willise.Já osobně když jsem viděl film poprvé,rozbolela mně hlava a měl jsem zkažený celý den.Pak jsem se na něj začal dívat podruhé s tím,že některé filmy vám podruhé připadají lepší.Ale bohužel.Takže jediné co mně rozesmálo byl Willis s padající patkou a snažící se o orgasmus a potom také Owen Wilson v televizi,jak uvádí nějakou televizní show a nejspíš si říká:"Proč jsem tenhle film vlastně bral? Tak velcí kamarádi s Brucem zase od Armageddonu nejsme..." (18.01.2003)

Tahle adaptace výborně vystihuje ducha knihy a některé její myšlenky dotahuje k naprosté dokonalosti. Jen ten humor už zde tolik nefunguje (nebo snad rozcapení bobři pobaví jen napoprvé?). Takže se vyserte na ty, kteří se o Vonnegutovi doslechli tak maximálně z Mateřídoušky a směle do toho. Pět hvězd bez uzardění. (18.08.2006)

Podle vysokého hodnocení je vcelku jasné, že knihu jsem četl:), totálně mě nadchla, tak jsem se těšil i na film... No a ten byl už trochu rozporuplný. Na jednu stranu jakžtakž věrně převedený příběh (až na pár drobností a konec, ale když v tom hrál i samotný Vonnegut, tak s tím nejspíš souhlasil) a báječní herci, kteří místy přehrávají, místy tak nějak nedohrávají:) a parádně tak podtrhují absurdní a trochu zmatenou atmosféru knihy. Ona rychlost a plynulost děje je dobře převedena i do filmu, i když pochybuju, že ten, kdo originál nečetl, z toho kdovíco pochopí. No, na 5* to není, zas tak úžasná adaptace to nebyla, možná s lepším režisérem a větší angažovaností Vonneguta do projektu by to dopadlo lépe, ale na ty 4* to zase určitě je. Volba vidět/nevidět je ale jasná - zcela se totiž odvíjí od vztahu ke knize (přečetl/nepřečetl). 80%. (09.11.2007)

Nejen že jsem tu knihu četl,ale patří mezi mé nejoblíbenější! A tohle je ten vůbec nejhorší přepis podle knižní předlohy,jaký jsem kdy viděl!!! Asi text ,zmateným pánům filmařům připadal příliš prostý a tak ho domyšlenkovali.-Opravdu nejvíc mě naštvalo,že z poměrně jednoduché tragikomické dějové linky Rudolph slátal slátaninu (asi) svých intošských hnědých vizí,nebo neumí režírovat. -To mám za to, že knihy nečtu a na filmy se nedívám v černém roláku a s decentní bílou šálou na krku.A jestli tu někdo opakovaně (v podstatě) tvrdí,že bez knihy tohle hodnotit nelze,tak souhlasím s tím,že se tu především vyjadřujeme k filmům jako takovým (i když,pokud k filmu existuje nějaká předloha,většinou to dost láká srovnávat),ale hlavně tady to dílko s Vonegutem nemá nic společného!!! Kdo tohle viděl a přežil,doporučuji knížku si přečíst.Za prvý je to dobrý, za druhý vám tak jako mě začne být líto promarněné filmové příležitosti,ale snad se jednou někdo najde. (24.05.2009)