Spider-Man: Cez paralelné svety

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu. (02.06.2023)

Opravdu jsem ještě neviděl takovou práci, jakou předvádí všichni režiséři a producenti Miller s Lordem v tomto filmu. Neskutečná, hudbou namixovaná, specificky animovaná, šleha, která samozřejmě na diváky přenáší tolik stymulů, že je až může zahltit a kvůli (na animáky opravdu hodně nestandardní) stopáž 130ti minut čistého času  taktéž může přestat bavit. Leč Spidey si naprosto zaslouženě odnesl nadšené ohlasy a dolary z kin a já doufám, že i přes ty všechny produkční problémy se toužebně očekáváné trojky dočkáme dříve než za pět let jako tentokrát. Za ten cliffhanger tvůrcům rozhodně neděkuji, za ten drive snímku a Gwen Stacy v podání jako vždy dokonalé Hailee Steinfeld ano. (07.09.2023)

Ja som tomu vôbec nerozumel. Výtvarná stránka bola taká špecifická, až mi to od začiatku do konca vadilo. Kebyže chcem vidieť niečo tak brutálne štylizované, prečítam si komiks so Spider-Manom, nepozerám film. V dvojke je všetko inak, ako bolo v (báječnej) jednotke. Akoby ani dvojka s jednotkou nemala nič spoločné. Mňa to proste nebavilo a chcel som to mať čím skôr za sebou, čo bol problém, lebo je to dlhé ako krava (dve a pol hodiny, to vážne?). Bavila ma len Gwen a mimčo. Jednotka bola bláznivá, ale v dobrom. V dvojke to prekročilo hranicu únosnosti a len ma to týralo. (27.12.2023)

S filmy o paralelních světech se v poslední době rozhodně nešetří a jsem rád, že druhý animovaný Spider-Man pouze jen nevykrádá své předchůdce, nýbrž si podobně jako jednička razí vlastní cestu - a to zejména díky fenomenální výtvarné stylizaci, která jde ruku v ruce s poutavým příběhem. Fantazie výtvarníků nemá ve dvojce žádné meze a divák je tak v kině svědkem vizuálního koncertu, v němž hraje svůj part několik typů animace, ale i hraný film (zde se mi líbilo nostalgické napojení na předchozí Spider-Many). Jak už jsem říkal, snímek těží i z příběhu, který vedle paralelních dimenzí problematizuje vděčný motiv nevyhnutelnosti osudu a film tak ponoukne diváka i k zamyšlení a nejen k bezduchému sledování, jak tomu u animáků často bývá. Film měl trochu pozvolný rozjezd, nicméně chválím, že došlo na jistou rekapitulaci jedničky, od níž uběhlo pět let, poté však děj nabral na obrátkách (souboje s Flekem a ultimátní spidermanská honička neměly chybu, ani meze) a zastavil ho až otevřený konec, který připravil živnou půdu pro třetí díl. Vskutku výtečný vizuální zážitek, u něhož by byl hřích si ho pustit na malé obrazovce. (14.06.2023)

< Edit po 2.návštěvě kina: Masterpiece confirmed! ;-) > Neuvěřitelně komplexní, dechberoucí audiovizuální zážitek, který ani přes frenetické tempo vyprávění neztrácí přehlednost ani soustředěnost a chytře a působivě rozvíjí postavy a jejich vztahy, dokáže ohromit osudovostí i dojmout ve chvílích, kdy přibrzdí a dopřeje postavám trošku osobnějších a intimnějších momentů. Největší slabinou je tak prostě konec uprostřed rozjetého příběhu, nicméně přestože za celých 140 minut nepřijde významná slabší chvilka, je to podívaná tak vyčerpávající (v pozitivním slova smyslu), že rozložení sil (tvůrčích i divákových) do dvou filmů je vlastně jediné možné řešení. Jeden z nejúžasnějších kinozážitků za poslední roky. 10/10 (21.06.2023)