Kate

Věrozvěsti z 87North Productions přinášejí další zázrak ze střední rozpočtové kategorie akčního žánru. Na jedné straně sice opakují osvědčenou formulku, kdy celý film vystaví na castingu a ústřední herecké osobnosti postaví na tělo akční sekvence. Ale ono to prostě zase skvěle funguje. Trademarkem choreografů a kaskadérů z 87Eleven je zapracování bolesti a únavy do choreografie akčních sekvencí, ale tady ještě násobí zhuntovanost a opotřebení materiálu viděné v "Atomic Blonde" . Zatímco tam Charlize Theron byla navzdory všem modřinám pořád dokonalý stroj na zabíjení, Mary Elizabeth Winstead se v "Kate" skvěle položila do role likvidátorky s urychleným poločasem rozpadu. Příznačně tak její figura mnohem více v soubojích chybuje, za každou druhou ránu, co dá, jednu schytá, ale o to víc zabejčeně se plahočí za svým cílem. Každá modřina, otevřená rána, podlité oko a cizí chlístanec krve na jejím zevnějšku se stává jednotkou na jejím barometru postoje "stejně chcípnu, všechno je mi u zadku". Jednotlivé akční sekvence vše řečené zúročují v prospěch neokoukané efektnosti. Současně si jako základ berou to nejlepší a nejstylovější z tradice thajské a japonské akční školy i scénografie a kombinují to s hravým formalismem západní tradice. Zásadním způsobem tuhle ženskou verzi "Cranku" dotváří vizuální stylizace, kde pod taktovkou kameramana Lyla Vincenta a režiséra Cedrica Nicolase-Troyana vzniká tvar, který ve vrcholných momentech působí jako anime kreslené digitálními neony (s konkrétními pasážemi evokujícími "Redline" či "Ghost in the Shell"). Vše dohromady z "Kate" dělá nejen skvostně uhrančivou a nakažlivě rozjařilou akční jízdu se zatraceně cool akční hrdinkou, ale také jeden z vrcholů akčního žánru posledních let. (04.10.2021)

Tokijské neony, wickovský styl akce a výborná Mary Elizabeth Winstead, která vypadá jako mladá Ripleyová. Scénář není nikterak originální, ale je poměrně zábavný. Netflix chce svůj film s akční holčinou tak ho má mít. Že podobných kusů vyšlo v nedávné době nespočet? No a co? Díky japonským reáliím a pohledu na gajdžiny obecně se na Kate dobře kouká. Skvělá hudba. Za mě palec nahoru. Ani? (10.09.2021)

Mary Elizabeth Winstead v Japonsku nedává na odiv svoje vnady, aby se asijským kolegům nerozšířily zorničky do evropských parametrů, nýbrž svůj plochý hrudníček dostává do akčních a značně brutálních poloh. Je to holka na zabíjení, která skončila po jedné nezdařené akci s jedem v těle. A nyní ji zbývá jen nějakých 24 hodin, než účinky polonia dosáhnou svého vrcholu. A musí se v nočních ulicích i budovách utkat s japonskou mafií, nepřímo ochránit neteř vlivného mafiána a nepostavit si proti sobě svého zaměstnavatele. Slovutný David Leitch je jedním z producentů filmu. A je to znát. Po zběžném přečtení scénáře jistě naznal, že není z nejoriginálnějších a je samé klišé. S otravou v těle už bojoval třeba Dennis Quaid a (ženských) nájemných zabijáků jsou filmy plné, takže prim dostala akce, skvěle natočená akce, která je brutálně pojatá. A hlavní hrdinka je postupem času (po)řádně fyzicky zdecimovaná. Režijně má film na svědomí Cedric Nicolas-Troyan, o němž od jeho debutu Lovec: Zimní válka nebylo více slyšet. Je fakt, že takového režiséra si musel všimnout Netflix, který využil jeho vytříbeného vizuálního cítění a akční zdatnosti, takže film by se v kinech vůbec neztratil. Akcí film překypuje, k mání jsou přestřelky s krvavými průstřely a kontaktní bitky, které nejsou po choreografické stránce nikterak rozmáchlé. Sympatická ženská hrdinka dává vale umolousaným mužským hrdinům a přináší pořádnou akční nálož, kde estrogen nahrazuje větší porce testosteronu. 10/10 (25.09.2021)

A zase ti žluťásci... Jsem prostě zaujatej a už jen to sráží moje hodnocení. Každopádně hltám krvavý akční béčka, takže jsem do toho šel. No ženský hlavní hrdinky v akčním kousku, to je taky veliký téma a není to prdel prodat kvalitně. Mary Elizabeth Winstead je pořád celkem kost, nicméně i když jí to s bouchačkou jde solidně, já jí to moc nežeru. Navíc její krkolomný pohyby v bojové choreografii mě flákaly do očí... Ovšem za spousty krve a fůry useklých končetin si Kate vykompenzovala známku zlaté střední cesty! 60% (08.11.2021)

Kate pobehuje a vraží po nočnom Tokyu ako zbesilá, pretože viac času nemá a koncept, že sa všetko ráno skončí, dovoľuje tvorcom nakrúcať cool scény v nočnom neónovom veľkomeste. Vyzerá to dobre, je to patrične prehnané a na záver to podtrhuje myšlienku, respektíve filozofickú otázku o tom, čo je rodina. A odpoveď je prekvapivo pesimistická a krutá. Potom ani nevadí, že tvár a meno toho, kto za všetkým stojí, je veľmi jednoducho odhadnuteľná. Ale inak by to nemalo zmysel. Je to jednohubka typu Lucy, ale s civilnejším finále. 70% (02.08.2022)