Spider-Man: Bez domova

Výborná krémová polievka s všetkými ingredienciami, po ktorých fanušíci túžili. Stretnutie postáv troch generácií skrze skrížené vesmíry rozbušilo srdce snáď každému, kto mal vzťah ku značke už od roku 2001, či dokonca skôr. Zároveň ale práve ona miešanica trošku nesie pachuť urputného snaženia sa vyhovieť všetkým. A aj keď je ten film ako technicky, tak herecky ako z velkej knihy, príbehovo až priveľmi tlačí na emocionálnu stránku v situácií, keď dôvodom všetkých osudových nešťastí je sám hlavný protagonista. Snaží sa ukázať Hollanda poprvý krát ako dospelú osobu, ale zároveň spácha najdetinskejšie chyby v najdôležitejších momentoch. To je jediný dôvod, prečo hodnotím nižšie, než plnou pálkou. Inak som sa bavil od začiatku až do konca, pretože tá nostalgická radosť mi tlačila líce do úsmevu tak či tak :) (02.01.2022)

Uznávám, že jsem byl před třetím Spider-Manem malinko neklidný a bál se, aby z vyvrcholení Spideyho trilogie a návratu mnoha starých záporáků nevznikla hodně divoká splácanina, která se Jonu Wattsovi rozpadne pod rukama. Jenže k tomu naštěstí opravdu nedošlo. Ano, v první hodině snímek ještě občas malinko kulhá pod nánosem teenagerského a někdy na sílu hnaného humoru, jenž mě malinko irititoval už ve dvojce. Stejně tak chování postav je místy na zdvižené obočí a je mi jasné, že rejpalové si ve scénáři najdou svoje. Jenže pak už přijde jen totální komiksový nářez, v němž Jon Watts jede na plný plyn a ukazuje, jak si je s každým dalším filmem blockbusterově jistý v kramflecích Nový Spider-Man se tak rázem změní v natřískanou a nahláškovanou jízdu, v níž dokáže Watts i příběh několikrát velmi příjemně překvapit i skvěle využít všechny záporáky, z nichž má téměř každý svůj moment na to zazářit. Scénář pak navíc umí chytře pracovat s jednotlivými motivy, linkami, narážkami, uzavírat možné i nemožné dějové kruhy… a v závěru ždímat emoce na maximum. Třetí Spider-Man je zkrátka i přes jisté mušky v první polovině výtečným a řemeslně precizním vyvrcholením trilogie, o němž fanoušci snili. Na Tobeyho dvojku Bez domova sice stále nemá, mezi trojici nejlepších pavoučích kousků se ovšem nový Spidey vyšplhal celkem s přehledem. (15.12.2021)

Ukecána potomkem k návštěvě kina jsem dala šanci pavoukovi bez domovské pavučinky. Pro mě prozívaný čas zhruba dvě třetiny filmu.  Děj jakoby pořád stál, nechtěl se vyvíjet, jednoduše nudil.  Netvrdím, že všechno bylo špatně. Poslední třetinka se trochu rozjela a nabídla mým smyslům zajímavou akční baštu včetně návratu z minulosti. Taky mi nikdy neseděl současný hlavní představitel lidského osminožce a jeho genderově schválení nejlepší kamarádi mi rovněž dělali velký problém. Ale stokrát lépe tak, než když se Amíci snaží kujvit klasické pohádky nebo příběhy a legendy středověké Evropy. (20.03.2022)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Spider-Man: Bez domova je splněný sen, o kterém jsem nikdy netušil, že bych ho vůbec někdy mohl mít. Neskutečný zážitek. Série momentů, která kombinuje vzpomínky na dětství s vlídnou nostalgií. Je zajímavé, kam Marvel za pět let došel. V roce 2017 mi komiksovka Doktora Strange přišla průměrná (kvůli jeho postavě samotné, což se vlastně nezměnilo) a dneska se tu na sklonku roku 2021 rozplývám blahem nad tím, co s postavou Spider-Mana (i se zapříčiněním Doktora Strangeho) v Marvelu dokázali udělat. Mluvit o filmu by bylo jako otevřít knihu spoilerů - hrozná škoda. Kdo si se Spider-Manem prošel dětství jako já, tak pro toho bude tento film zážitkem na celý život. (30.12.2021)