Spider-Man: Bez domova

Nejlepší Spiderman a solidní Marvelovka, ale na Endgame pořád nedostačující. Mrzí mě, že jsem film neviděl v kině a je zvláštní psát o filmu po tak dlouhé době, když jej už téměř každý viděl ( not my style), tak tedy jen stručně. Úvod s odhalením Spidermanové Identity je docela zdrcující a úderný, fungují emoce a klidně bych si v podobném duchu dokázal představit i celý film, ale jakmile do všeho zasáhne Dr. Strange, tak díky Multiverse už nikdy nic nebude jak dříve. Návrat starých záporáků z nostalgické stránky potěší ( na druhou docela škoda, protože mám rád nové záporáky) a potěší i návrat starších spidermanů ( po 5 měsíční lhůtě spoilery hádám nikdo řešit nebude). Má to skvělé tempo, fajn atmosféru, místy zafunguje humor a solidní je i akce, byť jí není moc zde to až tak nevadí. Celá ta osudovost, atmosféra a vizuální hrátky společně s emocemi a výborným Hollandem a ďábelským Defoe! fungují a byť jsem v jádru očekával silnější dopad na mě, tak pořád je to solidní film i komiks, který málokoho urazí. Dalšímu zhlédnutí se bránit nebudu. Příběh 4/5, Akce 4/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 5/5 Hudba 4/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 4/5, Napětí 2/5, Emoce 4/5, Herci 5/5. 8.5/10. (16.03.2022)

"Spider-Man: Bez domova" je v rámci dosavadních komiksáren zázračný úkaz. Na rozdíl od jiných superhrdinských filmů se totiž nepodřizuje taťkovskému étosu stárnoucích fanboyů, ale cílí výhradně na mileniály a mladší ročníky. Ba co víc, dokonce přejímá jejich hodnoty a ještě ke všemu je konfrontuje s v jádru zlou a návodně korozivní černobílou dualitou starších filmů. Stejně jako dnešní (respektive každá) mladá generace je také její Spider-Man zbrkle hyperaktivní, naivní a idealistický. Zásadnější posun, vedle hypermediality a motivu kamarádství, se ale projevuje v proměně spidermanovskýh hodnot a poselství. Ačkoli i zde nevyhnutelně dojde na rozumbradovsky dospělácké "with great power comes great responsibility", Hollandův Spider-Man v rámci oblouku dospívání nemusí přijít o svůj mladický pohled na svět. Ten prostupuje celým filmem a podmiňuje ústřední motiv zdejšího vyprávění, jímž je snaha se záporáky nebojovat, nýbrž hledat cesty, jak jim pomoci. (08.01.2022)

// Dospívání je b*tch a to obzvlášť, když jste Spider-Man. Jon Watts natočil nejlepší díl své spidermanovské trilogie, spolu s Tobeyho dvojkou a animovaným Into the Spider-Verse se ale zároveň jedná o nejdospělejší a nejemocionálnější pavoučí dobrodružství, jaké jsme doteď viděli. Nadšení z akční stránky, hlášek nebo konkrétních detailů hlásit nebudu (spoilery, duh...), protože v tomhle mě bavila celá trilogie stejně, ten zbytek a jak to tentokrát bylo rámováno z toho ale za mě činí jeden z nejsilnějších Marvel filmů doposud, a já se fakt nemůžu dočkat, až si to dám v kině podruhé. 10/10 (15.12.2021)

Vypadá to, že se v Sony po poslední komiksové sračce (čti Venom 2) chytli za nos a poslali letos asi jediný opravdový komiksový blockbuster na jaký jsme byli zvyklí do té doby, než v Disney najeli na ultra-progresivní notu a soustředí se spíš na to, aby každá jejich komiksárna byla jen o politice, rasismu a sexismu. Je mi absolutně jedno, že teď budu znít jako sexista já, ale takhle to prostě dopadá, když komiksový blockbuster točí chlap, co má očividně komiksy rád a ví jak natočit poutavou akci. Jinými slovy nebe a dudy oproti těm neschopným krávám, které posrali celej letošní MCU, bo chtěli sdělit nějakou debilní "mesydž", která NIKOHO nezajímá ... jen tak dál Sony, nakopejte těm politicky korektním dementům v Disney prdel. (20.12.2021)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)