My děti ze stanice Zoo

Kniha My děti ze stanice Zoo je jednou z nejpoutavějších, které jsem předloni přečetl k maturitě a nemálo mi zaujalo i její až surové převedení na filmové plátno. Nedávné oznámení o nové seriálove verzi, které ke mně dorazilo zčistajasna, okamžitě upoutalo mou pozornost a všech osm dílů jsem smlsnul v poměrně krátkém čase. Samozřejmě lze dohledat spoustu much, finální dojem u mě ale zůstává dost kladný. To, že herci vypadají na svých reálných 20, je terčem nejčastější stížnosti. Ale představte si ten společenský humbuk kolem toho, že 13 letí herci hrají feťáky. [viděno na HBO GO] (31.03.2021)

na nové Děti ze stanice Zoo se dá koukat buď z pozice někoho kdo zná knižní předlohu a nebo někoho kdo jí naopak nezná.Pro toho kdo jí nezná (stejně jako já) to je fajn retro - jakkoliv hodně romantizující - a i když tu pár věcí nedává úplně smysl,není žádné utrpení tuhle sérii sledovat.Z pohledu toho kdo knihu zná to ovšem bude mnohem horší.Osobně sem knížku nečetl,nicméně vím o její existenci,stejně jako vím to,že je založená primárně na "šoku" z toho,že si něčím takovým (drogy,prostituce,...) prochází čtrnáctileté děti.A tady seriál naráží a nefunguje.Hlavní hrdinka je sice zpočátku smypaťanda a kráva se z ní stane až v průběhu,ale prostě není možné jí věřit,že jde o dítě.Což platí i o celé partičce kolem Christiane,takže místo toho aby divák sledoval silný a šokující příběh fetujících dětí z nefunkčních rodin,sleduje příběh na první pohled dospělých lidí,kteří fetují,chovají se jako debilové a nic moc na tom nemění ani dvě úmrtí.Nemluvě o tom,že ani to sociální zázemí mi nepřišlo nijak extrémně nefunkční a jejich chování tak nedává o to větší smysl.Minimálně v případě Christiane a Babsi zcela určitě.Samozřejmě by se to stále dalo svést na puberťácký vzdor,ale opět to nelze vstřebat ve chvíli,kdy hlavní herečce je přes dvacet a rozhodně nevypadá jako dítě...60% (05.03.2021)

8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. (03.04.2021)

Nedaří se tomu ospravedlnit svojí existenci - tahle látka nepotřebuje být rozpracovaná do osmihodinové minisérie, veškeré rozšiřování jen popírá její princip a snižuje intenzitu. Navíc to má přinejmenším co do práce s rekvizitami a kostýmy nepříjemný nádech romantizujícího retra - ale to se stane, když dílo založené na aktualitě a bezprostřednosti adaptujete po čtyřiceti letech. Jinak všichni odvedli dobrou práci, ten seriál vypadá dobře a rád bych od tohohle štábu viděl něco dalšího (pokud něco, tak je ten seriál až moc krásný). Jen prostě nevím, jestli tohle byla dobrá látka. (02.03.2021)

Musím říct, že se mi seriál hodně líbil. První díl celý padl na seznamování s jednotlivými osobami - bylo jich dost. Potom už mládež vytvořila partičku pro naprosto volnou zábavu. Naprosto perfektní výběr herců, nezletilé holčičky excelovaly. Všichni dovedli dát své postavy ve všech polohách, od té bezstarostnosti, přes závislost až po trosky. A platí to i pro dospělé. Např. rodiče Christiane. Matka klasická blbka a otec, to bylo naprosté zjevení. Hlupák a naivista, říznutý psychopatem. Jako bonus jeho image. Vykopávka z NDR. Film může působit jako neúcta k tématu. Děj probíhá jako jeden velký mejdan, pestrý barevný obraz a veselá hudba. Prostě: bavíme se, tančíme, pijeme, máme sex a fetujeme. Ale právě tohle všechno ukazuje divákovi pocity těch mladých na jejich jízdě. Určitě jsem to nechápal jako návod pro život. Ve druhé půlce začne veselí rychle opadávat a myslím, že ukázaná realita závislosti na "háčku" byla dost výmluvná a varovná. Včetně různých pokusů o detox a svodů od kamarádů "tak ještě jednou naposled" a pro někoho to pak je opravdu naposled. Pro jiné nutnost řešit finanční náročnost fetu prostitucí. Jinak, opravdu se v Berlíně v té době hrálo na diskotéce jen techno? (13.03.2021)