Zmena stavu

Pošahaná, halucinační variace na Dr. Jekylla a pana Hyda. William Hurt ve své první filmové roli hraje profesora Jessupa, který se snaží pomocí psychedelik a smyslové deprivace v izolační nádrži vstoupit do primitivnějšího stavu vědomí a najít tak odpovědí na otázky týkající se původu člověka a naší vývojové minulosti, kterou máme otisknutou v našich genech. Jeho obsedantní snaha poznat nepoznatelné a zjistit, co bylo na počátku všeho a jaká je naše funkce ve vesmíru, ho čím dál víc odtrhává od reality a jeho blízkých. Psychické transformace zanedlouho následují i fyzické a začíná pořádná tripová jízda, která si nezadá s poslední třetinou Kubrickovy Vesmírné odysey. Film přeskakuje mezi zapálenými pseudovědeckými a kvazi-filozofickými diskuzemi, odvíjejícími se závratnou rychlostí (klobouk dolů před herci), a dechberoucími tripovými vizuály, plnými ohromujících optických a zvukových efektů. Altered States je přesně ten typ filmu, který balancuje na hraně mistrovského kousku a naprosté kraviny. V každém případě je to nezapomenutelný smyslový zážitek, obzvlášť pokud ho vidíte na velké ploše s pořádnou zvukovou aparaturou. (20.06.2005)

První hodina filmu naplňuje klasická žánrová schemata - vědec posedlý svou prací, pokusy na vlastním těle, přítekyně/manželka odsunutá na druhou kolej - a funguje to výtečně díky dráždivě tajemnému a poměrně originálnímu nápadu ( kdo by nechtěl pocítit na vlastní kůži svojí evoluční historii ), slušné atmosféře a přesvědčivému výkonu Williama Hurta. Po hodině všechno padá, protože nám Ken Russell všechno odhalí jako ve výkladní skříni a příběh se začíná stáčet spíše k psychologickému dramatu, o závěru ve stylu "láska nad vším zvítězí" radši nemluvě...fuj. Masky jsou na rok 1980 povedené a kdo má rád psychedelické montážní sekvence a la 2001, tak taky nepřijde zkrátka... (15.02.2006)

Zklamání. Děj se vleče, není zas tak extra a každý druhý technař má dnes se čtvercema větší úlet než jsou v podstatě nesmyslné velkolepé halucinace ve filmu. Přišlo mi, že režisér chtěl natočit film o drogách a už měl předem vymyšlené halucinace, do toho se doplácl koncept dědičné paměti, touze dotknout se Boha... a navrch dodělali šílený konec o lásce a polepšeném Hurtovi. Je to chaos, koncept tomu nepomůže a William Hurt a parta fousáčů s neandrtálcem ve sklepě taky ne. (02.10.2008)

Filmový debut Williama Hurta je halucinacemi nabitá bizarnost v režii Kena Russella. Jde o poměrně chytrý film se sympatickými herci a na svou dobu velmi povedenými efekty, které dnes sice možná působí spíš úsměvně, ale pro takového milovníka staré školy je to pastva pro oči. Hodně scén je nezapomenutelných a některé halucinace působí opravdu děsivě. Určitě tenhle film doporučuji všem fanouškům hororu. (04.11.2012)

Tady jsem si hned několikrát opravdu zachrochtal blahem! Ken Russel převedl na plátno převelice zajímavý námět o vědci Ediie Jessupovi, který si za pomoci halucinogenních drog a jedné pokusné nádoby přivozuje změněné stavy vědomí, načež je se svým pracovníkem a dalšími kolegy odborně vyhodnocuje. Nic víc prozradit nechci, protože bych akorát tak vybrebentil dějové zvraty a nečekané momenty. Nejvíc jsem si při sledování vzpomněl na starého dobrého Cronenberga a těmi halucinacemi mi to maličko evokovalo jeho Videodrome. Jestli má scénář nějaké mouchy, tak je to možné, ale já jsem se od sledování jen těžko dokázal odpoutat, protože to téma a zpracování na tu dobu je fantastické! Tudíž nebyl pro mě problém se povznést i nad tím sentimentálním koncem a jinými scénami, které mě třeba tolik nedostaly. Jinak samozřejmě očekávejte tu pravou osmdesátkovou atmosféru, scény s pořádnou dávkou halucinace a přesvědčivé herecké výkony (obzvlášť William Hurt v hlavní roli správně šáhlého a zapáleného vědce). Mutace byla mým velkým, chutným a silným šálkem čaje!!! - Takže ty si nemyslíš, že by schizofrenie mohla být redukována na původce choroby? - Nejsem si úplně jistý jestli je to choroba. - Myslíš snad, že šílenství je jednoduše jiný stav vědomí? (31.10.2014)