Městečko na dlani

Drdův literární bestseller, který záhy po svém prvním vydání sklidil nevídaný čtenářský ohlas, byl velice rychle shledán atraktivním i českými filmaři, kteří mezi stránkami správně odhalili silný lidský rozměr. Pestrý kaleidoskop veselých i vážných událostí, jimiž je rámován příběh rukapáňských obyvatel, nalézá těžiště především v jeho hereckých interpretech, vynikajících osobnostech českého filmu a divadla. Smolíkův nenapravitelný alkoholik, pobývající zároveň ve starostenském křesle, je mistrnou studií člověka chybujícího, podobně jako tvrdý a nelidský Trantinec, představovaný Gustavem Hilmarem, sedlák, který zaslepen vlastní pýchou nedbá potřeb druhých. Vynikající souhra obou Jaroslavů, Průchy a Marvana, dociluje nevídaných rozměrů, zejména ve vypjatých momentech jejich osudového střetnutí na život a na smrt. A s nimi další a další, výjimečná tragikomická role Jindřicha Plachty, eroticky podmanivé vzplanutí Boháče a Glázrové, které náleží k nejpůsobivějším milostným romancím v dějinách českého filmu, drobné vedlejší figurky Filipovského, Ference Futuristy i Anny Letenské... Životní paralela Václava Binovce, kontroverzního režiséra s nechvalně proslulými politickými názory, se sice už po dlouhá desetiletí stává předmětem ostrých polemik i bezdůvodných obvinění, ovšem iniciativa a realizace tohoto úspěšného filmu poskytuje ještě jiný, poněkud smířlivější pohled na tohoto vyděděnce českého filmu. (04.10.2008)

Mozaika lidí z městečka Rukapáně. Vyprávění podle Jana Drdy v režii Václava Binovce má až pohádkově mystickou atmosféru. Herecké obsazení je vynikající a jednotlivé charaktery postav jsou přesvědčivě zahrané. Nejvíce mě dostala role blázna Janka, kterého mistrně ztvárnil Jindřich Plachta. Městečko na dlani je jedním z nejlepších a nejhezčích československých filmů, které byly natočeny v Protektorátu. (01.07.2017)

Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději... (28.05.2012)

Městečko Na Dlani je ukázkovou knižní adaptací, a troufám si říct, že díky mistrovství osazenstva, kterému vévodí František Smolík s Jindřichem Plachtou, má pro současného mladého diváka větší hodnotu než předloha. Podle jmen na všech postech štábu je zřejmé, že šlo o svědomitě zpracovávaný projekt, u kterého nebylo nic ponecháno náhodě. Máme tak pro své trochu smutné potěšení a ponaučení zachováno Drdovo klasické literární dílo, kterému dali herci obrovskou přidanou hodnotu. Ode mě 80%. (23.02.2014)

Městečko na dlani je plné rázovitých a milých figurek. Jejich příběhy jsou povětšinou velmi dramatické a také často smutné. Tvůrci zdařile vytěžili Drdovu předlohu a především herecké obsazení dalo vzniknout mimořádně podařenému snímku. Nebude vyjmenovávat jednotlivé herce, protože se mi tentokráte líbili úplně všichni. Přesto, že atmosféra filmu je spíše smutně poetická, dokázal na mě působit velmi mile, povzbudivě a několikrát mi vykouzlil úsměv na tváři. To se povede málokdy a zaslouží si to uznání. Možná se do něj otisklo těžké období, ve kterém vznikal. (13.01.2021)