Ďáblové

Reed between the lines.. Jedovatá pastva pro oči, která se cestou zasloužené kontroverze zaobírá tématy sexuální frustrace a zneužití moci. Od interiérů z bílých kachliček připomínajících umývárnu až po osud otce Grandiera přibližujícího se mílovými kroky k Bohu ta dekadentní relativizace hříchu umí znepokojit. Škoda těch až příliš „cirkusových“ pasáží, kde to „klauni“ (Michael Gothard) posouvají nepatrně jinam, než bych si přál.. (17.08.2021)

Historické drama (ne nepodobné českému Kladivu na čarodějnice, jak už zde bylo zmíněno) s hororovými prvky a osobitým stylem (chvílemi jsem si připadal jak u Svaté Hory od Jodorowskyho). Zpočátku jsem se malinko nudil, ale jakmile přišla na scénu svatá inkvizice, bylo o zábavu postaráno. Vskutku neutěšená doba. (14.06.2010)

Zpracování stejného námětu jako Kawalerowiczova Matka Johana od Andělů. Na rozdíl od střízlivého polského filmu (nebo Vávrova Kladiva na čarodějnice) autoři pracují s emočním a fantazijním uchopením tématu, proto se nevyhýbají spíše surrealistické poetice a vcítění se do doby v jejích snech a představách (Vávru daleko víc zajímalo pojetí práva a spravedlnosti, případně jeho zneužití, i když ani tato tematika v Russelově snímku nechybí). Nutno ještě zmínit hudbu Petera Maxwella Daviese, významného britského modernistického skladatele, který ví, co a jak se hrálo v 1. polovině 17. století (při dobových slavnostech) a zároveň ve vypjatých psychologických momentech slyšíme moderní vážnou hudbu nejlepšího kalibru. Jako výtvarník na snímku pracoval i Derek Jarman. (21.06.2010)

Zatímco první půlka tohoto anglického příbuzného našeho KLADIVA NA ČARODEJNICE se nese v nevázaně hédonistickém stylu, na jaký jsme u Russella zvyklí (smilnící kněz-filozof, natěšené jeptišky, eroticko-ježíšovské vize matky představené), v té druhé se láme do střídmého, leč působivého dramatu s neveselým závěrem. Klasika. (14.11.2002)

V maximální možné míře stylizované zpracování kauzy katolického kněze Urbana Grandiera a údajné posedlosti jeptišek v uršulinském klášteře ve francouzském Loudunu ve 30. letech 17. století. Syrová, brutální a ponurá obžaloba fanatismu, pokrytectví a zneužívání moci a zároveň ukázka růstu i následků uměle vyvolané masové hysterie. Je zajímavé, že přes velmi osobité pojetí se Russell poměrně věrně drží historické skutečnosti, kterou jen občas přizpůsobuje potřebám filmu (Jeanne de Anges nebyla tělesně postižená, loudunský klášter měl pouhých sedm členek, nevlastnil žádné nemovitosti a byl tak nucen působit jen v pronajatých prostorách atd.). Na závěr jeden příznačný, poněkud bizarně a ironicky působící detail: ve skutečnosti pokračovala exorcistická představení s vyháněním démonů z posedlých jeptišek ještě celé čtyři roky po Grandierově smrti. Město Loudun i klášter na nebývalém turistickém ruchu s nimi spojeném vydatně vydělávaly a přítrž jim učinil až samotný kardinál Richelieu, kterého na nechutný tyjátr v rozhořčeném dopise upozornila jeho neteř... (31.05.2015)