Milda

Co k Mildovy dodat?: Místy sympatický, na svůj věk fyzicky i duševně vitální společník. Většinou však na ránu věk, nevěk. Bezesporu už samotný fakt, že někdejší čelní představitel KSČ povolil natáčet podobný materiál, je samo osobě pecka na druhou. Každopádně, celkový dojem působí rozpačitě. Většinu minut je Jakeš uměle kamsi tlačen…..například konfrontace Jakeš vs. Čuňas vypadá na papíře jako terno roku, ovšem tady vyznívá jaksi do ztracena. Kvituji představení Jakeše i jako „obyčejného“ důchodce, ale celková práce režiséra s ním mi přijde, a asi je to dáno věkem, nevyzrálá. Když se podařilo ulovit takovou rybu, tak to chtělo dokument, o kterém se ještě za deset let bude mluvit….tady se povedlo pouze natočit dokument. (04.05.2018)

No jo, co k tomuhle napsat - rudej bolševickej nok! Nebo spíš rudej švestkovej knedlík! Miladu Horákovou zabila Studená válka, lidi na zadrátovaných hranicích střílela taky ona...soudruzi v tom byli nevinně... Nejsmutnější devizou dokumentu je fakt, že se celý nenatáčel ve věznici, nebo alespoň v pracovním táboře (Pracovní tábor je totiž podle Mildy správná věc!), kam soudruh generální tajemník a jemu podobní patří. Jsem havlista, ale musím konstatovat, že tohle byla zásadní chyba Václava Havla a jeho okolí - nepotrestat tyhle komunistický zločince se ukázalo jako velmi neprozíravé a jako slabost ,,moci bezmocných", měla se uspořádat nějaká obdoba Norimberského procesu a komunistickou a StBáckou nomenklaturu spravedlivě potrestat stejně jako nacisty...pro morální očistu celého národa, dekomunizaci společnosti, pro tlustou čáru za komunistickou minulostí...dnes tady nemusel strašit premiér agent StB Bureš/Babiš a jeho vláda se nemusela opírat o hlasy KSČM, jejichž předseda byl rovněž agent StB a místopředseda spolusignatář tzv. zvacího dopisu z roku 1968! O tom kremlofilovi na Hradě nemluvě... (10.07.2018)

Zábavný dokument v hlavní roli vetchý stařík, který je rád za pozornost vychvalující přednosti socialismu. Spíše než zlo vnímáme omezenou utopistickou víru. Nic nového se nedozvíme, kromě postřehů jako plačící Brežněv nebo barevná televize, kterou dával každému Gorbačov. Vypovídající je mladá servírka, která se na sešlosti soudruhů důchodců kouzelně nudí. (27.06.2018)

Popravdě řečeno docela obdivuji odvahu režiséra Pavla Křemena a samozřejmě i hlavního protagonisty tohoto "díla" Milouše Jakeše, že jsou vůbec schopni s tímto dokumentem předstoupit před diváckou obec. Vystupování a hlavně způsob myšlení p. Jakeše mě pouze utvrzuje v tom, že tento člověk má skutečně hroší kůži, který neustoupil ani o píď od ideálů své domovské komunistické strany. Na jednu stranu mu to však slouží ke cti, že bezprostředně po sametovém převratu se z vysoké politiky stáhl a nebyl politickým turistou stejně jako celá řada jeho soukmenovců, které dnes můžeme vidět ve všech těch pseudo demokratických politických stranách počínaje ODS, ČSSD, KDU-ČSL, ANO a celé řadě dalších. Na konci osmdesátých let již bylo evidentní, že bývalý režim tzv. "mele z posledního" i s ohledem na skutečnost, že jsme v čele naší země měli takovou reprezentaci v podobě p. Jakeše, jehož znalosti a celkový rozhled ve všech oblastech společenského dění byl vskutku hodný obdivu. Vzhledem k tomu, jak se choval místy až agresivně, když se ho režisér zeptal na citlivá témata např. z období 50 .let. a vykonstruovaných politických procesů, jen potvrzuje, jak byl tomu zločineckému systému neochvějně oddán. (16.05.2018)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)