Gothic - Noc hrôzy

NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... (07.01.2008)

Horor? Kde? Gothic je možná psychadelickou variací na možný vznik námětu pro Frankensteina, ale stejně tak to může být jen velká blbost, která se snaží vypadat jako artový horor, v kterém jsou poměrně slavní a ne zrovna slušní spisovatelé Lord Byron a Percy Bysshe Shelley. Je tu velká šance, že vás film osloví mnohem více než mě, přestože mám rád Gabriela Byrnea, tak jsem v tomto podivném rádoby hororu nenašel zalíbení ani pořádnou myšlenku. Je pravdou, že atmosféra na sledování pozdě v noci je opravdu vynikající a to díky zvukům a obrazům, které Ken Russell divákovi předhazuje. To však úplně nesplňuje moje představy o hororu, strachu a správně dávkovaných odpornostech/nesmyslech. Už ten plakát vypadal podivně... (05.11.2008)

Tak tohle byla síla no, pro pořádné docenění Gothicu je asi třeba nějaké té psychotické látky nebo aspoň (deci)litrů červené... červeného. A jelikož já neholduju ani jednomu ani druhýmu, tuhle Noc hrůzy jsem tak úplně nepochytil. Ono kouká se na to docela dobře, po chvíli člověk pomalu ani neví, jak se jmenuje :-), ale sysel, co tím chtěli tvůrci říct, se mi nějak vyhnul. Ale jestli se na něco hodí takové pěkné slovo 'dekadentní', tak rozhodně na tohle, už chyběl je David Bowie anebo alespoň Marilyn Manson... (24.05.2015)

Tento "príbeh podľa skutočnej udalosti" nebol nakrútený tak, ako sa pravdepodobne stal (pozri "Dievča s perlovou náušnicou"), ale chvalabohu tak, ako sa s najväčšou pravdepodobnosťou nestal (pozri "V tieni upíra"), čo je samo osebe dosť bizarné rozhodnutie, ktoré vzhľadom k delikátnym okolnostiam príbehu nemôžem neoceniť. Toto východzie stanovisko umožnilo Russellovi popustiť uzdu narácie a vytvoriť plnohodnotný ekvivalent pozoruhodnej udalosti, ktorá sa síce skutočne stala, no o jej pravej podobe a povahe nevieme vlastne zhola nič. To, že si niekoľko prominentných bohémov obdobia romantizmu - ateistov, ktorých boh odsúdil na "tvorenie" - usporiada výstredný večierok priam vyzýva k tomu, aby bola jeho filmovému prepisu vtlačená bohémsky výstredná podoba, čo vskutku bola. Russell sa nesnaží popisovať, ale evokovať. Výsledné capriccio sa tak stáva polymorfnou esenciou kultúrno-historického pojmu, ktorý je v názve filmu. Názov tu totiž nie je na ozdobu ako vo filme "Gothika" s Halle Berry, ale určujúcim faktorom štýlu. Postavy (i divák) prestávajú rozlišovať halucinačné vízie od skutočnosti a strácajú sa vo svete, v ktorom je obrazotvornosť životodarná i zhubná zároveň. Ak vám Russellova fikcia bude pripadať príliš abnormálna, než aby mohla byť akceptovateľná ako seriózne dielo, stačí porovnať s najšialenejším gotickým románom "Vathek". Deväť z desiatich čitateľov ho pre "nestráviteľnosť" neodporučí, s týmto filmom to bude obdobne. Mám šťastie, ja som si ho užil. (17.10.2008)

„Neznášam pijavice. Ľudské ešte viac.“ Znova sa mi potvrdilo, že filmy Kena Russella (Zmena stavu, Skrýša bieleho červa) nie sú pre mňa. Mal ich pomerne odvážne a relatívne kontroverzné, vedel vybrať typovo správnych hercov, skoro v každom mal aspoň dve tri ťažko zabudnuteľné scény a spravidla mu nerobilo problém vytvoriť hutnú, patrične hustú atmosféru. Ale ako celok ma jeho snímky nikdy nebavili. Skôr ma iritovali. Gothic nie je výnimka a to napriek tomu, že fenomén okolo Frankensteina (a tým pádom aj jeho stvorenia počas jednej extrémne temnej noci pri ženevskom jazere) patrí k mojim obľúbeným. (30.01.2020)