Opičárny

První půlka byla vynikající, ale ve druhé jako kdyby najednou došly fóry a zpomalilo se tempo nebo co a už to tam zachraňoval jenom sem tam nějakou perlou Groucho (Hledám jehlu v kupce sena:-)). Navíc opět se ke konci objevily zbytečné hudební čísla jako i v dalších filmech, ale tentokrát aspoň ne přemrštěně dlouhé. (24.01.2010)

Samozřejmě, že v době varietních představení byly tyhle filmy oblíbené - šlo o jednotlivé scénky, fórky, honičky, pitvoření (kam se hrabe Zdeněk Troška). Ostatně i Voskovec s Werichem si pro své filmy právě zde brali mustr. Když jsme poprvé viděl bratry Marxovy ještě na vysoké, také mě bavili. Ty hlášky a slovní hříčky jsou vynikající. Ale když se pak člověk zaměří i na to ostatní, už ne všechny filmy Marxových obstojí. Třeba tenhle. Přece jej nebudu uměle nadhodnocovat jen proto, že je to klasika a bratři Marxovi. Ano, i zde je spousta dobrých hlášek a slovních hříček („děsilo mě“), ale ty tvoří tak deset procent sice krátkého filmu, ale jenž působí díky nedějovosti velmi zdlouhavě. To přehrávané a afektované herectví je také hodně nepříjemné, některá honičková a ksichtící se čísla vyloženě slabá, a jak jsem psal, ani příběh tady nijak silný není (gangster chce zabít milionáře, nejdřív na lodi, pak na ranči). (31.10.2016)

Třetí film bratří Marxů si vystačí snad s ještě méně dějovými prvky než oba předchozí. Čtyři černé pasažéry Groucha, Harpa, Chica a Zeppa odhalí kapitán zaoceánské lodi a strhne se dlouhá a namáhává honička. Bratři mění převleky a úkryty, pracují jako holiči, lékaři nebo tvrdí bodyguardi, na palubě šíří svou typickou anarchii a dokonce se jeden po druhém pokoušejí vystoupit z lodi s pasem Maurice Chevaliera, přičemž nejblíže úspěchu se dostane Harpo. Poté si všichni střihnou své příznačné výstupy (Chico klavír, Harpo harfu, Zeppo milovníka, Groucho-protřelého svůdníka) na slavnostním plese, kde ovšem dojde k únosu dcery bohatého podnikatele-mafiána. K rozhodujícímu souboji Marxů a únosců tak dojde ve staré stodole. Oproti oběma předešlým filmům je film kompaktnější, působí přirozeněji, přestože děje má ještě méně. Ovšem gagy zapadají do celkového rázu filmu a vše tu funguje jako jeden bláznivý celek a ne jako bláznivé gagy zasazené do rámce banálního příběhu. (04.09.2007)

Opičárny sice měly chaotickou dějovou strukturu, ale vtipných gagů a situací by člověk nedopočítal. Jeden z prvních filmů bratří Marxů překypuje charakteristickým humorem (stále ještě) kvarteta Groucha, Harpa, Chica a Zeppa...přičemž název filmu je více než přiléhavý, jedna opičárna stíhá druhou. Závěr už sice není tak povedený a neodsejpá to jako na začátku, ale i přesto si bratři Marxovi razí cestu k pozdějším perlám jako Kachní polévka, Noc v opeře a Kobylkáři. Opičárny zůstávají ve stínu těchto filmů. Čtyři hvězdičky, ale trošku slabší.. (18.07.2006)

Bžunda asi nebola celú stopáž na tých 5 (Zeppovej fádnej neutralite som nikdy nechápal a Harpove groteskné vsuvky málokedy držia krok so zvyškom osadenstva, a to aj naprek tomu, že na harfu vie hrať brilantne zábavne (to sa mu musí nechať)). Ale tie výroky... Tie bohovsky originálne šteky typu "-Kapitán, v podpalubí máme štyroch čiernych pasažierov. -Ako viete, že sú štyria? - Píšu urážlivé listy... a spievajú Sweet Adeleine. - Aha..." alebo "Počúvajte mladý pán, ak ma chcete zastreliť, tak rýchlo do toho, ale o druhej musím mať vypitý svoj tonik.". Obvykle sa hovorí v takom tom ľútostivom duchu o starých filmoch, že sú celkom FAJN s OHĽADOM NA SVOJU DOBU. Marxovci svojou originalitou, šovinistickou agresiou, či živelnosťou dokazujú presný opak! To práveže moderné šibnuté komédie sú celkom FAJN s OHĽADOM na SVOJU DOBU a v neposlednom rade aj fakt, že za vyše 80 rokov svojej evolúcie nedokážu dať nič, čo by sa aspoň priblížilo. (28.04.2015)