„Babičky dobíjejte přesně!“

Televizní look, hromada krátkých nevypointovaných scén s minimální návazností, oběšené kočky, robotická babička doblba opakující “Mám vás ráda, LÁÁÁSKA TO JE RÁÁÁJ”. Skvělá zábava, že jo? Možná ke konci, kdy to nebylo úplně na vyližkoudel. Až mě dostává, že to bylo natočeno zhruba ve stejný čas jako první Terminátor. (12.01.2023)

Když byla v roce 1983 natočena tato scifi/hororová komedie získala si řadu příznivců, ale i odpůrců. Především pak díky svému velmi zvláštnímu pojetí, které nebylo u nás příliš vídáno. Obyvatelstvo se v té době ještě příliš nesetkávalo s podobným žánrem a v kurzu tehdy byli všelijaké detektivní případy, komedie a rodinné filmy. Mnozí dokonce tvrdí, že kdyby se toho ujal jiný režisér, mohlo to dopadnout mnohem lépe. Přesto všechno si však myslím, že Ladislav Rychman odvedl celkem obstojnou práci, za kterou se rozhodně stydět nemusí. Začátek filmu má sice trochu pomalejší rozjezd, který nás seznámí s robo-babičkami, ale jinak se nic moc zajímavého neděje. Pokud tedy nepočítám poněkud zvláštní rodinku Jiřího Lábuse. Rodinné hádky a nezbedné děcka totiž nejsou ničím výjimečným. Stejně tak i nedostatek času jednotlivých členů rodiny, který je dnes hodně vzácnou záležitostí. Co na tom že vám uvaří, vypere a uklidí, když nedokáže pořádně rozlišit co je dobré a co zlé. Jejím jediným cílem je vaše pohodlí a ochrana, takže sousedé a cizí lidi se musí mít na pozoru. Jakmile se jí totiž něco nelíbí, její naprogramování jí říká, že musí razantně zakročit! Ve chvíli, kdy si začnou obě znepřátelené babičky jít po krku, se konečně dostavuje i ona pomyslná hororová atmosféra. Rozbitá okna jim totiž nestačí a na řadu přichází i sami obyvatelé domu a jejich mazlíčci. Jiří Lábus předvedl opět svůj standardní výkon, který podtrhl srandovním knírkem. Místy to byl právě on, kdo zachraňoval poněkud nudnější pasáže. Daniela Kolářová byla sice místy zatlačena zbytečně do pozadí, ale i tak se za svůj výkon rovněž nemusí stydět. Podobně je na tom i představitelka Rózy Libuše Havelková. Na mi na rozdíl od své protivnice přišla docela sympatická. (04.05.2011)

Když mi bylo pět let, shlédl jsem závěrečných dvacet minut filmu a musím říct že jsem dlouho nespal. (A nechtěl vidět Kuřátka s babičkou Libuškou). Bohužel, teď po letech jsem čekal moc, a hlavně jsem si film pamatoval o dost ulítlejší a temnější. Takhle je to prapodivně namíchaná komedie, kde hraje ODPORNÁ synťáková hudba a budoucnost vypadá jako ultra-extrakt začátku let osmdesátých. Co se herců týče, tak děti jsou maximálně nijaké a hlavně Jiřímu Lábusovi role vůbec nesedla. Ovšem kategorie sama pro sebe jsou všechny tři babičky, které by si měly mezi sebou rozdělit robo-oskara. Ať "společenská" Smejkalová, tak horrorově vrzající Dítětová a hlavně ve své roli skvěle psychotická Havelková. Vlastně babičky samotné, ještě spolu s pár dobrými vtipy a hlavně moje vzpomínky jsou důvod, proč hodnotím tak jak hodnotím. (13.07.2004)

Další film dokazující, že se v socialismu žilo o mnoho líp než dnes. Zatímco tehdy si i (relativně) mladá rodina se dvěma malými dětmi mohla dovolit bydlet ve vile a navíc si koupit nejnovější výkřik techniky, umělou babičku, v dnešní době vidím, jak spousty lidí nemají ani na takovou levnou a základní věc, jako jsou lyže, a musí chodit venku jenom s hůlkama! No to jsme to dopracovali teda! Navíc i ten sníh tehdy byl a dnes není! Myslím, že každého musel zaujmout neotřelý Lábusův imidž. To pod nosem nosil z toho důvodu, že souběžně s tímto filmem natáčel i v zahraničí, v Bavorsku, a to 27. díl série "Kterak kožené kalhoty o padací most přišly". (15.02.2014)

Možná si budete myslet, že jsem blázen, ale ve filmu jsem hledal trochu nějaké té filozofie. Co mě však mrzí, je, že se scénář alespoň trochu mohl držet pravidel robotiky Isaaca Asimova (všichni interesující znají jejich znění). Nejdůležitější z nich však je, že robot nesmí člověku ublížit. Avšak si myslím, že toto bylo vynecháno záměrně. Překvapil mě především konec filmu, kdy se Jana Dítětová pokouší zabít Lábusovy děti kosou. A tohle je v našich končinách silný kafe. Tento film zkrátka a dobře vyplňuje mezeru v žánru u nás tak málo zpracovávaném, či lépe řečeno v žánrech hororu a sci-fi. Kapánek se film podobá béčkovým filmům z osmdesátých let. Odpovídají tomu například scény, kdy chůva Carmen proráží dveře pokoje nebo vskutku dokonalý závěrečný soubor obou robotů. Došlo zde i na takové situace, kdy Libuše Havelková s Janou Dítětovou na zádech s úsměvem říká: "Mám vás ráda." Dále utržené ruce a pád robotů před garáž, kde je úžasným způsobem ztvárněna jejich vnitřní struktura. Líbí se mi taky, že se kamera trochu hýbe, Rychman na svou dobu využil novátorského řešení, když použil pohledy z ptačí perspektivy. Napadá mě zde ale podobnost s Terminátorem. Rychman natočil tyhle zabijáky o rok dřív, než Cameron přišel s kultem Terminátora. Znamená to, že je dost dobře možné, že tenhle neprávem opomíjený film mohl stát na samém počátku legendy Terminátora. Jenže když někdo ve filmu hledá to (jako někteří zdejší uživatelé), co tam vůbec není a dívá se na něj jen z povinnosti, nedá se nic dělat a hodnocení filmu dopadne tak, jak právě dopadlo. Ale mohli by si také uvědomit, že tohle prostě nemá obdoby!! Lidi, co zde nasázeli "odpad!" až "3 hvězdičky" se buď dívali na něco jiného nebo vůbec nic nepochopili. Přitom v seriálu Krajní meze je podobný námět! A hned dvakrát, jelikož má ještě své pokračování! Scénář a námět, nad kterým bychom se skutečně měli zamyslet, chtěl prostě a jasně ukázat, že žádná technologie nenahradí lidské teplo a něhu. Pokud by se tak stalo, přestali bychom být lidmi... (10.03.2007)