Dáma na kolejích

Nemám rád muzikály a o to víc mě mrzí, že nadějný námět je použitý právě pro tenhle druh filmu. Navíc v druhé půlce se ztrácí tempo a omývá se pořád dokola jedna věc. Naopak mezi pozitiva jednoznačně řadím humor a herecké výkony obou hlavních mužských představitelů, tj. R.Brzobohatého a především F.Peterky co by boxerského šampióna, který byl prostě famózní! Dále mě ještě pobavil S.Fišer ve vedlejší roli průvodčího Marka. (15.07.2010)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Muzikál nie je moje pole diváckej pôsobnosti a podľa toho aj hodnotím. Texty, piesne, hudba a hlavne tá tanečná choreografia sú neznesiteľné a útrpné, z hercov sú zaujímaví možno tak Peterka a Brzobohatý, ostatní sú len křoví a Bohdalová v hlavnej úlohe je neskutočne prehnane afektovaná a uvrešťaná - čo sa ale od feministickej muzikálovej blbosti zo socialistického Československa dalo čakať... Ten záver je síce trochu podpásovka, ale zároveň je jediným, čo v tomto filme (a tomuto filmu) dáva nejaký zmysel a aspoň trochu sa drží reality. (17.10.2014)

Dáma na kolejích není udělaná ve výrazném stylovém hávu Starců na chmelu, přesto dokáže zaujmout a pobavit svojí nadsázkou v souboji pohlaví. Herecké výkony zahřejí svou přirozeností a rozpustilostí, se kterou vybrušují celkové působení do nezávazně vážného tónu roztržitého komediálního díla, které si škodolibě dobírá a marnivě trestá zažitou genderovou nerovnost. Zločin a trest nevěrného socialistického muže tne do živého, zaraženě se ušklíbne a vyměří cynickou odplatu emancipačního snažení. Je sice pravda, že film občas vráží facku i sám sobě, ale vše je jen nadsázka a rozverně baví i svou zuřivostí. Hlavní postavou muzikálové komedie je pracující žena Marie Kučerová (velmi zajímavá Jiřina Bohdalová). I řidička tramvaje může ochutnat velikost a tragédii lásky. Nejsilnějším impulsem je trest za každou cenu, z principu a jako výstraha opačnému pohlaví. Hlavní mužskou postavou je Mariin manžel a nákupčí Chirany Václav Kučera (dobrý Radoslav Brzobohatý), který bezradně přešlapuje v genderovém předsudku a k upřímné snaze o nápravu se propracovává tvrdě a pracně, navzdory všemu a všem. Důležitou postavou je podváděný Bedřich Vimr (dobrý František Peterka), boxerský šampion, který se bezelstně a neohrabaně pokouší dobrat svého štěstí. Poslední výraznou postavou je Bedřichova manželka Kateřina (zajímavá Libuše Geprtová) v bezradnosti ze skutků, pohybu a stavu věcí. Z dalších rolí: po smířlivosti marně volající tramvajový průvodčí Marek (Stanislav Fišer), jeho nespokojená žena Božka (Eva Svobodová), úslužný vedoucí módního domu (Otto Budín), překvapený ředitel dopravního podniku (František Hanus), nesmělý a žádostivý mladík z Liberce (Aleš Košnar), nesmlouvavý mravnostní policista v civilu (Milan Mach), zaskočený kapitán Veřejné Bezpečnosti (Karel Pavlík), či rozhlasový reportér boxerského velefinále (Miloslav Holman). Hudební střední proud a špatně zpívající představitelka hlavní role nemusí sednout každému, ale i tak film nabízí dostatek rozverně jízlivé zábavy. (16.01.2017)

Film je dobrým obrazem doby, co se týká toho, jak to v té době vypadalo (tedy skoro, tanečnice v dokonalých kostýmech takhle tramvajemi - ve skutečnosti permanentně narvanými, nejezdily), ale vše ostatní ujde. Co ale film neskutečně sráží jsou obě hlavní představitelky. Bohdalová byla odporná od prvního filmu až dodnes a Libuše Geprtová s blond parukou je taky dílo. Vlastně byla vždycky. Marně se snažím přijít na to, proč v těhle filmech zejména z této doby hrály samé ošklivky (prý zajímavé a talentované) typu Bohdalové, Janžurové, Jiráskové a další podobné existence, zatímco kočky se ve vysoce uměleckém českém filmu nenosily. Legrační je chór sousedek, scéna ve spořitelně a nejvíc mě pobavilo ono číslo s feliciemi. Oněch pět nebo kolik kilometrů dálnice v Chuchli si muselo zahrát v každém druhém filmu té doby, stejně jako čtyřpruhová (tedy dvou a dvou) estakáda kamsi na Prosek... (24.10.2022)