Bílý pes

Bílá, bílá, bílá, bílá komu by se nelíbila... No tomuhle hafanovi se bílá líbí určitě. Běda ale jak mu ukážete černou nebo spíš černocha. To je totiž rasista každým svým chlupem. Což záhy zjistí i herečka a jeho dočasná panička. Nemá však srdce dát ho do útulku a tak hledá pomoc. A jak odnaučit psa rasistu? No přeci u černocha. Jenže né nadarmo se říká, že starýho psa novým kouskům nenaučíš. A tak je možný, že tenhle boj je už dávno předem prohranej. Za mě neskutečně působivý drámo který jsem hltal od první do poslední minuty. Film kterýmu prostě musím dát plnej počet hvězd. Hudba mistra Morriconeho je jen třešničkou na dortu. PS. Zase se ukázalo, že největší svině jsme o5 mi lidi a němá tvář za nic nemůže. (14.12.2023)

Tklivě, až pod kůži zažírající se hudba Ennia Morriconeho nevěstí nic dobrého. Celou dobu filmem prostupuje a pevně drží diváka v pozoru. Film zpracovává téma rasismu a lidské bestiality. Chudák pes, který za nic nemůže. Julie pracuje jako herečka a na silnici po cestě domů srazí bílého ovčáka. Ujme se ho a po času zjišťuje, že byl pes vycvičen k útoku na černochy. Zajede s ním za odborníkem a ten se snaží psa jednotlivými kroky převychovat. Trenér je totiž černoch a už dříve se neúspěšně pokoušel "bílé psy" napravit. Sympatická hlavní hrdinka Julie v podání Kristy McNichol mě hodně připomínala Millii Bobby Brown (Eleven ze Stranger things). Pár scén je opravdu výjimečně silných, včetně konfrontace Julie a majitele, který psa vychoval, nebo samotného závěru. A zase slyším tu Morriconeho smutnou hudbu..... (17.11.2020)

Moc krásný film. Na jedné straně tu je tradiční motiv ze 70. a 80. let: zvíře - bestie. Pes však funguje i jako metafora rasismu a nutno podotknout, že s tématem se nepracuje nijak banálně či zploštěle. To dokazuje i závěrečná scéna v kleci se psem, která ve své jednoduchosti vystihuje tolik rozměrů, motivů a pocitů, které se pojí s tématem rasismu, že mi to až sebralo dech. Prostě geniální. Fuller se opět se nijak neštítí násilí, krve a hrůzných scén. Rychlé pohyby kamery, násilné střihy a fascinující podoba toho hrůzného zvířete vše jenom podtrhují. Psí útoky samozřejmě jsou brány dost do důsledku - to jak Fuller nechá psa vraždit asi leckoho překvapí. Vedle toho je film i dost sentimentální. Tato stránka filmu je zas zesilovaná různými dlouhými jízdy kamery a hudbou Ennia Morriconeho. Navzdory tomu, že celý film je nechutně postižený osmdesátými léty, tak vyniká především svojí filmovostí. (21.07.2011)

Celý film si pro sebe ukradl R2D2, o jehož plakát jedna z postav věčně tupí šipky. V prvním plánu naráží Fuller na téma rasismus, které se stalo jakýmsi leitmotivem jeho snímků a nutno podotknout, že ačkoliv bylo promítáno z velice špatné kopie, pohled na bílou bestii cenící tesáky pořád dokáže mrazit a vzbuzovat patřičný respekt. (07.07.2011)

„Teda já už viděl něco průserů, ale ti namouduši podělali, co mohli.“ Neuvěřitelně naivní podívaná s topornými dialogy, ještě topornějšími herci a vůbec nejtopornějším zpracování problematiky rasismu, jaké jsem kdy viděl. Nejhorší je, že to někdo opravdu myslel vážně. To už je snad lepší, rozuměj méně povrchní, i Kult hákového kříže, a to je co říct. (31.05.2020)