Sága rodu Forsytovcov

Dokonalost. Jiné slovo to vystihnout nedokáže. Velice subjektivní protože jsem si (jak je mým zvykem) přečetl nejdříve knižní předlohu a pak huráá k počítači. Ta kniha je dostala. Naprosto jsem se do ní ponořil a zkrátka to není náhoda, že se o ní ve škole učí, protože její kvalita a význam jsou rozhodně na místě. Způsob, jakým se podařilo zfilmovat tohle dílo se vzal jeduduše řečeno za správný konec. Tragédie, těžké osudy těch dobrých, utrpení špatných ... zoufalství abezmoc plynoucí z rodinných křivd .... všechno. Nelze něž doporučit všem všech věků. (19.07.2011)

Matně jsem si vybavoval ještě první zpracování ze 60. let, které bylo tenkrát v Československé televizi nesmírně populární. Ze zvědavosti jsem se proto podíval i na tuto novější verzi a vcelku mě nezklamala. Nemůžu sice nijak srovnávat s původní černobílou verzí, ale tato novější byla zřejmě posazena víc do stylu telenovely, což připisuji ženskému scénáristickému rukopisu. Nicméně poslední díl vše napravil a vyznění nakonec telenovelové nebylo. Zhruba poloviční stopáž oproti původní verzi také vysvětluje, proč děj místy působí tak zlomkovitě až zbrkle. Neškodí také připomenout si kastovní rozvrstvení anglické společnosti, jehož podstata se od  zobrazeného přelomu 19. a 20. století ve své podstatě zas až tolik nezměnila. Štvalo mě ale, že až příliš často slova českého dabingu i v klíčových okamžicích zanikala v příliš hlasitém hudebním doprovodu, což je bohužel velký nešvar současné české nejen televizní tvorby. (10.06.2021)

Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. (22.11.2005)

Atraktivní prostředí 19tého století, britská předloha a zpracování, to vše slibovalo nevšední kultůrní zážitek. A takové lepivé hovénko se z toho nakonec vyklubalo... Celý děj se totiž točí okolo postavy jisté Irene (ztvárněné Ginou McKee, jejíž oblíbenost u mě po shlédnutí tohoto počinu klesla o sto procent). Tato egoistická píča, předchůdkyně dnešních feministek, předběhla svou dobu, protože si partnera vybírá podle jeho kultůrnosti. Jenže o ní akosi nejeví žádný oduševnělý idol zájem, tak nakonec, když už reálně hrozí, že by si musela ušpinit ruce prací, vezme zavděk pravým opakem svých zásad (zásady jsou u takových vždycky na druhém místě..) a tím vlastně celá sága začíná. Vymíní si slib volnosti, následně sama volnost nechce dát. Celý její život je nanicovatý a zbytečný, jak vystřižený z Hausmanna. Jenže myslíte si, že v tom seriálu jde o to nastavit tomuhle farizejství zrcadlo? Abych se přiznal, nevím - vzdal jsem to po šesti dílech, kdy stále více postav v seriálu propadalo Irininému "nekouzlu", kdy bylo stále jasnější, že každý, kdo je proti Irene, není sluníčkový, je chladný a krutý atd. Prostě ideologická sračka jak má být. Jo, jo, miluju, když je někdo zásadový (ale na cizí účet). (09.09.2015)

Důkaz, že romantika nemusí být nutně zprofanováná tupostí růžových zahrad a Rosemundy Pilcherovej. Mistrovský popis pradávného fatálního tématu neopětované lásky.....a vše v té neopakovatelné britské vyjímečnosti, postavené jak na přehnané nabubřelosti, tak v reálném základu Anglie, jakožto kolébky moderní doby. K tomu bezchybně obsazený Damian Lewis a funkční fyziologie jeho kamené tváře. Tentokrát se ale i kámen rozpláče...a jak přesvědčivě. 80% (02.03.2008)