Sága rodu Forsytovcov

Pokud by vám příběhy SRF někdo vyprávěl, asi byste si mysleli, že je to nějaká telenovela. Jenže žádná telenovela vám nenabídne to nádherně snobácké prostředí Anglie 19. století. Připočtěte k tomu skvělé herce (Ruper Graves jako Jolyon je zkrátka k sežrání) a dobrou režii a máte skvělý seriál na úterní večery. (22.03.2005)

Je to výborný seriál především díky dvěma věcem: má skvělou knižní předlohu a je perfektně obsazený. Všichni představitelé jsou typově přesní (i když ne fyzickým vzhledem, Soames je pro zajímavost v předloze tmvovlasý a má knírek, Irene a June jsou blondýny...:), Damian Lewis v roli Soamese je pak bezkonkurenční v zobrazení Soamesovy rozpolcené osobnosti vlečené očekáváním okolí a konzervativními představami. (26.06.2007)

Druhé zpracování, zpracování mladší generace, si přímo vynucuje srovnání s knihou i starší verzí ze šedesátých let. Závěr, který se nabízí, není jednoznačný. Velkou předností mladšího zpracování je barva; více vyniknou exteriéry i interiéry i kostýmy. Co se jeví jako výrazná přednost, je současně i jeho slabinou; móda "fotografické" výpravy děl, v nichž tyto technické součásti vlastně také hrají, je ošidná. Ošidná už s ohledem na předcházející ztvárnění. Zatímco ve starší verzi je výtečné ztvárnění nejen konzervativní, ale i liberálnější části rodu (mladší Jolyonové, Irena), v mladší jsou konzervativní Forsythové líčeni až prvoplánově vstřícně; dílu to víc škodí než prospívá. Vztahuje se to i na propracování psychologií hlavních postav; výrazně lepší je vlastně pouze představitel Soamse Lewis. Tyto slabiny nemohou vyvážit ani ostatní klady mladšího zpracování (více modernosti v pohledu na forsytovské kauzy, větší spád děje, dynamičtější uchopení scénáře). Většina spolukomentátorů se nemýlí: nezávisle na tom, že se ulice během vysílání nevyprazdňovaly, vzniklo slušně zpracované dílo s řadou dílčích předností. Opravdu dílčích, bohužel. (22.04.2008)

Anglická záležitost s dobovou atmosférou, noblesou, gentlemanstvím i zkostnatělostí, pomalostí a snobstvím. Popravdě jsem ovšem byl vždy na Soamesově straně, nejen kvuli skvělému Damianu Lewisovi, ale též proto, že narozdíl od Jolyonovy frakce musí skutečně pracovat, aby ti rozervaní salónní teoretici umění mohli žít s představou vlastní nezávislosti. Oproti tomu June je přes vznešenou vizáž studená jak psí čumák a June neukojená kráva (=> prototyp feministky). Další neodolatelnou postavou je ovšem Prosper Profound Michaela Maloneyho, který nádherně prosvětluje právě tu anglickou zakyslost svým bonvivánským způsobem života (vlastně bych to měl napsat k hodnocení druhé série, ale proč to dělit). Jen jednu věc nechápu: při prvním uvedení šel seriál sestříhaný do deseti celších dílů, pak už do třinácti kratších. (22.11.2005)

Musím připojit souhlas k jednomu z komentářů: Nejvíc sympatický mi byl Soames. Irene nesnáším a na knížku ani není dost hezká. Protivná je i June. Ale at je to jak chce, určitě okouzlí dokonalé herecké výkony. Hlavně poslední díly s Fleur a Jonem trhají srdce (i když Jon mě dost naštval svým mamánkovským mazánkovstvím. Ale tak tomu bylo i v knize). Četla jsem knižní předlohu a to dvakrát, dokonce jsem četla i další pokračování "Moderní komedie". Proto můžu s čistým srdcem říct, že je seriál dokonalým převedením knihy na plátno, navíc s atmosférou Viktoriánské Anglie. Pro mě jednoznačně 5hvězdiček. P.S. Navíc se v těch jejich tragédiích člověk dokáže odprostit od vlastních problémů (30.10.2008)