Smrtiaca zrada

(5/10). 6. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2021. Judas and the Black Messiah poodkrývá další část americké historie. Ukazuje policejní brutalitu, která zde není zobrazena tak jako v jiných filmech. Tady to není jako pěst na oko a daří se mu balancovat mezi frustrací a spravedlností. Hlavně mnohá zadostiučinění jsou zde fakt pěkně podané. Snímek je to jako stvořený pro Oscary a věřím, že doma s něj budou nadšení. Nás se to až tak moc nedotýká, všichni víme jaké to kdysi v USA bylo, nebo dokonce pořád na některých místech je, ale není to pro nás tak citlivé téma jako pro ně. Nejlépe se filmu vede - dokáže dokonale vtáhnout do centra dění v půlce a na konci filmu. To zažíváme nejintenzivnější chvíle a emoce. Zbytek filmu mě poté moc neoslovil. Jediné štěstí, že mu pomáhají herci, kteří se do toho fakt položili. Nesmím opomenout dokonale zvolený název. (07.04.2021)

Dubnová jízda průměrné (ne)spokojenosti s viděnými filmy pokračuje i rádoby černošským spin-offem loňského úžasného Chicagského tribunálu, po jehož zhlédnutí se ale nadobro zříkám předsevzetí dohánět před Oscary všechny nominované a jestli bude výčet příštích adeptů vypadat obdobně jako letos, tak se na ně opravdu už vykašlu. Jidáš a Černý Mesiáš dokáže divákovi poskytnout jen dvě silné hlavní postavy, nikoho kromě občanů černošské komunity v Americe ale absolutně nezaujme. (23.04.2021)

O Černých panterech jsem dosud slyšela vlastně jenom díky "Forrestovi", takže oceňuji jisté edukativní poselství filmu, který mi ukázal méně známý kousek nedávné americké historie. Zároveň musím vyzdvihnout herecké výkony, protože oba nominovaní pánové podali velmi dobré výkony a případnou výhru by si rozhodně zasloužili. Problém jsem ale měla se scénářem, který na ploše více než dvou hodin nenabízí příliš napětí, film má poměrně pomalé tempo, nikam nespěchá a může tak trochu nudit. Pokud se ale rádi "vzděláváte" u filmů podle skutečných událostí, žádné velké zklamání vás určitě nečeká a minimálně pro slušné herecké výkony se snímek vyplatí vidět. (06.04.2021)

Judáš a čierny mesiáš sa snaží ukázať udalosti asi tak, ako sa stali a postavy ukázať také, aké mali zmýšľanie a povahy. To znamená, že Fred vykrikuje, že najlepšou satisfakciou je zavraždiť všetkých policajtov, že Čierni panteri boli oddaní a trochu naivní socialisti a vlastne si tým pílili pod sebou v kapitalistickom USA konár ešte jednou pílkou navyše. Plemonsova postava sa chtiac nechtiac musí prispôsobiť a hajzlom sa stáva akosi automaticky časom, no a William si proste chráni predovšetkým svoju kožu. Tu myslím platí, že i keď film vie, komu straní, tak keď si ho pozrie akákoľvek ideologická strana, možno sa vo svojej pravde ešte viac utvrdí. Alebo začne premýšľať o veci v širších súvislostiach. Výčitkám ohľadom nudy nerozumiem. Nie je to síce emocionálna bomba, ale funguje to zrejme tak, ako bolo pôvodne v pláne. (12.09.2022)

V tom filmu mi chybělo nějaké soustředění, nějaký úhel pohledu. Bohužel to nefunguje jako morální konflikt ústředního "Jidáše", který z filmu na snad i desítky filmu mizí. "Mesiíš" pak žádný moc velký konflikt nemá a chová se jediným způsobem, jakým se od něj dá očekávat. Vlastně nevím, proč je to zpracováno jako fikční celovečerní film, proč to není radši třeba komplexní dokusérie nebo tak, protože se rozhodně nepodařilo ty zajímavé a důležité události oživit nějakým příběhem nebo výjimečným zpracováním. (Zajímavé mi přijde, o kolik jsou postavy postaršeny. Kaluuya je o deset let starší, než kolik měl Hampton, a Stanfield ještě o víc, než kolik bylo O'Nealovi - myslím, že to posunuje hodně dynamiku vztahů a nevím přesně, proč se pro to filmaři rozhodli. A o to zvláštnější je, že věk explicitně zmiňují v závěrečném titulku.) (25.04.2021)