Sedmero krkavců

Štědrovečerní pohádka roku 1993. Výpravná pohádka s hororovými prvky. Jednodušeji to snad ani napsat nelze. Sama osobě už tak je tato pohádka tajuplná a na české poměry vážná, ale její zpracování si místy podává ruku s nefalšovaným hororem. Mária Podhradská v hlavní roli sestry sedmi zakletých bratrů neměla svou roli tak těžkou - tři čtvrtiny filmu musela mlčet a jen šít, usmívat se nebo plakat. Zato Chýlková se ve své roli mohla vydovádět, stejně jako Boris Rösner v roli Chrta. Pro děti tato pohádka moc není, ale pro dospělé je to pohádková třešnička. (26.07.2012)

Jestliže si uvědomíme, že se pohybujeme v rámci televizní produkce a jí odpovídajícímu rozpočtu, nenajdeme mnoho pohádek podobných kvalit. Téměř komorně (minimalisticky) laděný příběh o vině a vykoupení stojí na hereckých výkonech, magických exteriérech jižní Moravy (Pálava, Macocha, Janohrad) a podmanivých melodiích. Uvést tuto pohádku jako hlavní pořad Štědrého večera byl ale vskutku dramaturgický přešlap. Tematicky by bylo rozumější uvedení o svátcích velikonočních, které nám připomínají podobně baladický příběh, navíc v obou případech s dobrým koncem > zmrtvýchvstání + návrat prokletých synů. Ačkoliv jsem viděla pohádku nyní asi po patnácti letech, dokázala jsem si ještě před samotným znovuzhlédnutím plně vybavit její atmosféru a strach, který s sebou nese. Ráža dokázal vytvořit dokonalou sugesci skličujícího pocitu (a právě proto se tak moc nehodí k radostným Vánocím), který u mě účinkuje na 100%. (08.12.2011)

Úvod s chlebem je afektovaný a hloupý. U Němcové synové tahají matku za sukni a křičí po chlebu, u Grimmů dokonce zapříčiní, že jejich právě narozená neduživá sestřička nemůže být pokřtěna (sic), ovšem v této verzi lze prokletí vysvětlit snad jen těhotenskou depresí. Potom následuje putování Bohdanky, při němž ji zcela bezdůvodně svádí z cesty voda a vítr. Alespoň že druhá polovina se svým napínavým dějem se povedla a že na Máriu Podhradskou je zde radost pohledět. (16.07.2018)

Totální sračka! To že mařka první půl hodinu volá větříka a sluníčko je sice milý, ale vypadá to, že mladá hlavní hrdinka ujíždí na těžkém kreku. Totálně zhulená se potácí krajinou, jako by v sobě měla několik promile a ještě k tomu mluví sama se sebou. Dále její slabá matematika, půl hodinu počítá sedm předmětů, z toho by se každý málem posral a matikáři by nad ní zlomili hůl a šli se vybrečet na Rážovo rámě. Máme zde i přiteplého panitů s nalýzaným copem, který to rád dělá na koníčka, jeho sluha je již z pánovi aktivity zcela nefunkční a neustále si drží svůj opotřebovaný zadek. Ano, tahle pohádka mě velmi nezaujala a nevidím v ní nic poučného, maximálně to, že ve středověku uměli napočítat do sedmi. (20.07.2012)

Děti hodí matce do těsta polínko a máma je prokleje, ať zkrkavčí. A šup a jsou z nich krkavci. What the fuck? Tohle bylo hodně špatně natočeno, podle hodně špatného scénáře. Postavy živé vody, větru a slunce se vůbec nepovedly. Princ bydlel na chudém zámku, jeho služebníkem byl Chrt a to bylo vše. Dokonce ani vojáky neměl, vojsko mu dělali jeho chudí poddaní. Tohle jako má být zámek pro prince? Alespoň, že ta Bohunka byla fešná, protože jinak bych ani neměl co chválit. (09.03.2017)