Sedmero krkavců

Tak trochu jiná pohádka, ze které si od malička pamatuji především scény s Chrtem. Ani po opětovném shlédnutí zklamání nepřišlo, líbí se mi ta ponurá depresivní atmosféra, která panuje po většinu filmu. Líbí se mi místa, která filmaři vybrali na natáčení... onu atmosféru pomáhají dotvářet. Taktéž se mi líbí hudba Petra Hapky. Z herců vyčnívají především představitelé zla Boris Rösner a Ivana Chýlková. Uvedení na Štědrý večer mě nijak netrápí, proč ne? Však to skončí pohádkově. 60% (27.04.2015)

Jedna z ponurých českých pohádek s dokonalou hudbou (!). Temná a neúprosná atmosféra, fantastické duo Hlaváčová + Brzobohatý. Výborný Boris Rösner i Michal Dlouhý. Tu hudbu si často broukám, kéž by vyšel soundtrack...ale toho se asi nedočkám, co páni vydavatelé?? 55% má jako být co?! Vždyť pohádka je vlastně hororový žánr! (24.08.2006)

Jestliže si uvědomíme, že se pohybujeme v rámci televizní produkce a jí odpovídajícímu rozpočtu, nenajdeme mnoho pohádek podobných kvalit. Téměř komorně (minimalisticky) laděný příběh o vině a vykoupení stojí na hereckých výkonech, magických exteriérech jižní Moravy (Pálava, Macocha, Janohrad) a podmanivých melodiích. Uvést tuto pohádku jako hlavní pořad Štědrého večera byl ale vskutku dramaturgický přešlap. Tematicky by bylo rozumější uvedení o svátcích velikonočních, které nám připomínají podobně baladický příběh, navíc v obou případech s dobrým koncem > zmrtvýchvstání + návrat prokletých synů. Ačkoliv jsem viděla pohádku nyní asi po patnácti letech, dokázala jsem si ještě před samotným znovuzhlédnutím plně vybavit její atmosféru a strach, který s sebou nese. Ráža dokázal vytvořit dokonalou sugesci skličujícího pocitu (a právě proto se tak moc nehodí k radostným Vánocím), který u mě účinkuje na 100%. (08.12.2011)

Z minima tu sénárista (Pavel Aujezdský) i režisér (Ludvík Ráža) vytvořili maximum. Ponurost prostředí i děje, v němž konec konců vítězí dobro nad zlem vítězí, připomíná, jak nutné je do výchovy i do života dosazovat i "absolutní" momenty, bez kterých ztrácíme smysl o jeho skutečné, přepestře barevné kvalitě. Bohužel si nevybavuju při nejlepší vůli první filmovou verzi tohoto skvělého příběhu Němcové z r. 1967. Pohádka-báchorka jako žánr byla původně určena pro dospělé a "zdětinštěla" až umělými sběry zhruba po roce 1800. Jako žánr není zcela jasná, je to jakýsi žánrový konvolut - nebo, chcete-li - průsečík. V nejčistší podobě se blíží ke svým bájeslovným (mytologickým) východiskům. Němcové se podařilo - a Aujezdský s Rážou to rozvinuli a dále úspěšně posunuli do filmové řeči - právě tento základ zachovat a dát mu uměleckou úroveň původního autorského výkonu (tato velmi podstatná stránka její tvorby je neprávem podceňována a až negována). Herecké kreace prakticky bez rozdílu tuto ideu rozvíjejí a dotvářejí na mimořádné umělecké úrovni. Dominanci tu mají ženské výkony (Hlaváčová, Chýlková, Podhradská) nad mužskými (Michal Dlouhý, Brzobohatý, Rösner) a zlo se - podáváno ve své skutečné, nezkreslené a nekarikované podobě temného, "černokněžného" živlu - jeví až přeexponovaně. Nicméně Jana Hlaváčová je a zůstává především strádající matkou, Brzobohatý chápajícím a manželčin žal sdílejícím partnerem, Mária Podhradská bezelstným, něžným, ale také pevným a houževnatým dívčím panenským ženstvím. Tento základní trojúhelník doplňuje tandem zla, v němž lehce incestní a rovněž již zapškle staropanenské ženství-zlo vneuvěřitelné škále prostředků suverénně zvládá Ivana Chýlková a jí odpovídá až hugovský skřet Borise Rösnera, jehož lidštějším pólem je zlovolný klevetil a pomouvač. Své ikony rámcujících živlů v tradiční posvátné triádě přesvědčivě zvládli Růžek, Jandová nakonec i Daniel Rous. Z této optimisticky ponuré pohádky mrazí, ale závěrečné vítězství dobra přesto zahřívá. V Bohdaně je zaklet i kus Němcové samé stejně tak jako v mateřském traumatu osmi zrozených a téměř nenávratně ztracených dětí. Štědrovečerní uvedení pohádky tak bylo útokem víc na šedou kůru mozkovou než na svátek plesajícího srdce. Chápu proto i ty hlasy, které se nenamáhají předstírat okouzlení a dávají to najevo i svým hodnocením. (27.01.2008)

26.6.2014 změna hodnocení: Panebože, proč jsem tomu dala 5 hvězdiček? ...... v dětství jsem tuhle pohádku milovala! A jsem ta, co hlásá, že se na pohádky má dívat a hodnotit je dětskýma očima, ale tohle se vážně nedá. Pustila jsem si ji teď a opravdu všechno špatně. Počínaje vzlyky "Vodo, ty jsi mě zradila, zradila.." .... Asi mi uniklo, že ji někdy ta voda něco slíbila ... Když pominu nesmysly jako že ona musí téměř přeplavat moře, aby se dostala ke kolovrátku a předla a naše milé princátko se na koni projíždí kolem její chalupy stejně jako kolem jeskyně, kde předla, jako by to bylo pár metrů od zámku, tak rozhodně nepominu odporně slizkého úchylného Chrta a incestní sklony Chýlkové. Je to příšerná pohádka, takže opravdu nechápu, co se mi na ní líbilo dříve, když všechny ostatní pohádky mám ráda do dnes. Jediné, co mě vždy potěšilo, byla krásná melodie, kterou si Bohdanka broukala. (26.06.2014)