Tajemství Ocelového města

V dětství jsem hodně, hodně tíhnul k "verneovkám" a tak jako dospělý kluci drželi za ruku svoje holky já držíval za hřbet svoje "verneovky". Na Tajemství Ocelového města je zvláštní to, že nikdy nepatřilo mezi mé vyvolené "verneovské" milenky, ale když jsem nedávno viděl Rážovo filmové zpracování úplně mě z toho naběhla husí kůže. Pan Verne totiž napsal román, který nejen, že je nadčasový, ale pro mnoho našich babiček a dědů bohužel až příliš reálný. (08.07.2010)

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum... (20.11.2006)

Zcela jiné pojetí Verneova díla než na jaké jsme zvyklí z filmů Karla Zemana, ale přesto - nebo právě proto - velice dobrý, uvěřitelně se tvářící film s věčným, nestárnoucím poselstvím, výtečným hereckým obsazením a působivou Fišerovou hudbou. Jaromír Hanzlík, Martin Růžek a Josef Vinklář byli skvělí. Těšil jsem se i na mého oblíbeného Josefa Větrovce, jenže ten se ve filmu mihl jen na začátku a na konci.... A neřekl ani slovo (přitom ten hlas!). (26.02.2012)

To by člověk nevěřil, jak stačí jeden Apolinář, a co vše se na místě dá vykouzlit za thriller až horor. Filmu nechybí tajemství a záhady, prohozené osobnosti, ale kupodivu ani humor, napětí, jen snad ta Fortuna je až moc happy země, kde se všichni mají rádi a stále tancují, přišlo mi to takové nereálné. Ale Martin Růžek se s rolí lidumila naštěstí vyrovnal se ctí a dokázal ho vykreslit jako člověka, ne oslavnou sochu. Hanzlíkova dvojrole je podle mne taky dobře vymyšlená a zahraná, Vinklář možná mohl trochu méně tlačit na pilu, postava novináře mi tu přijde poněkud nedořešená, i když idea, jak novináři píší o tom, co vidí, ale ne o tom, jak věci skutečně jsou, je zajímavá. Film má navíc tu zvláštní, hutnou, rážovskou atmosféru, kterou já rád. (10.06.2020)

Film s neopakovatelnou, sugestivní atmosférou totalitního, šedého průmyslového města. Zvláštní poetika s tajemnou náladou. Dávali ho za mého dětství několikrát do roka v televizi. Dodnes ho považuji za nevšední dobrodružství nejenom pro děti. Za málo peněz se odehrálo opravdu hodně dobré muziky. Když tento obrat vezmu doslovně, příběh zde navíc dobře podkresluje dobře zvolená hudba. Jeden z mála filmů, který mi přišel ještě o něco lepší než samotná předloha. Vyrovnala jsem se i s obsazením tehdy ještě dětského herce Jana Potměšila, který kdo ví proč nikdy nepatřil mezi mé oblíbence ani mezi mně sympatické herce. (Svým osobním přístupem k životu a k jeho překážkám u mě později jako člověk stoupl v ceně). Tento film mám ráda i s jeho lacinějšími dekoracemi, jako celek totiž funguje dobře a dokáže se mi dostat pod kůži. Je to dobrá práce, k níž mě napadají slova jako upřímnost a poctivý přístup k filmovému kumštu. Je to kvalitnější a silnější film než ty předražené, bezduché a brakovité kýče pro současné náctileté, které se na mladé diváky i na nás v současné době valí ze všech stran. (08.09.2019)