O Janovi a podivuhodném příteli

----- "Svět je plný bezpráví." ----- A právě proto existují POHÁDKY. Aby alespoň na chvilku obnovily ztracenou rovnováhu ... aby umožnily dobru zvítězit v odvěkém souboji se zlem. Protože je to právě dobro, kdo je zákonitě v nevýhodě: Povahou bývá naivní až dětsky důvěřivé - velkého, nepřátelsky naladěného světa obyčejně neznalé ... a běžné praktiky zla jsou mu bytostně cizí. Příběh Jana a jeho podivuhodného přítele je pohádkou VELICE atmosférickou, obestřenou tajemstvím temným jako odvrácená strana Měsíce. Tímto skládám hlubokou poklonu Ludvíku Rážovi, neboť dosáhl kýženého cíle za pomoci prostých, leč nápaditě využitých filmařských triků umocněných působivým, místy trochu zádumčivým hudebním doprovodem. Každopádně je škoda, že nejrůznější důmyslné vychytávky vzaly za své s příchodem digitální animace. Najednou už není třeba přemýšlet, kterak dosáhnout požadovaného efektu a zároveň nepřekročit rozpočet. Kouzlo, originalita i poezie starých filmových triků jedenadvacátému století občas viditelně schází. (18.08.2014)

Poctivá produkce, která sice za největšími skvosty televizní tvorby zaostává, ale nechala za sebou kus poctivé práce. Kameraman se sice pro tuto práci úplně nehodil, pomohla mu ale naštěstí v drobnostech nenápadně snaživá výprava, hlavní hrdina života také moc nepobral, ale nad schopností proměn vedlejších postav jeden žasnout nepřestává. 3-4* (13.12.2013)

Tahle pohádka na mě už od dětství působila hodně tajemně. Kouzlo pro mě má i nyní, ale jiné – za tu dobu jsem obohacena o jisté poznání, které jsem jako dítě neměla. Možná proto mě tak přitahovala, protože oslovovala něco z mého nevědomí. Když si pohádku převedu do řeči symbolů a vnímám, jaká stránka osobnosti zrovna za Jana a princeznu jedná, jsem fascinována. Jako předloha k filmu posloužila Andersenova pohádka „Společník na cestách“, která má (s ohledem na Andersenovu tvorbu) netypicky pozitivní konec. Jan vedle svého přítele, který jej učí posílit svého vnitřního muže, roste. Nádherná princezna s krásným hlasem je ovládána krutostí a chladem svého vnitřního muže, aniž by tento fakt mohla jakkoli ovlivnit. Se svým vnitřním mužem se setkává ve spánku (tedy v jiném druhu reality). Přítel učí Jana tomu (tak trochu šamansky), že sejít z cesty je nebezpečné a že by Jan neměl utíkat od svého záměru. Učí jej, že není vše tak, jak vypadá a že útěk či uposlechnutí strachu není cestou odvahy. Přítel Janovi po zásluze zhmotní bělouše (totemové zvíře), kterého zkrotil v místě mimo čas a prostor, co bychom mohli nazvat snem či nevšední realitou. Přítel supluje Janovi do jisté fáze příběhu roli otce, který předčasně zemřel. Když se však Jan cítí vnitřně silný, chce převzít zodpovědnost a pro třetí odpověď se vydává sám. Počíná si vcelku neobratně, dopouští se začátečnických chyb, ale když přijde na poměření fyzických sil, vítězí. Aby však bylo vítězství završeno, musí prolomit kletbu a uhodnout poslední odpověď. V té chvíli jej přítel učí vypnout ratio a naslouchat intuici (napojit se na hlas své vnitřní ženy). Předtím však, než bude Jan hádat potřetí, ptá se princezna (již v kontaktu se svými vnitřními postavami) otce, zda nejde hádání zrušit. Otec se však zdá být neústupný a princezna tak prochází nutnou zkouškou ne-lítosti. Za důvěru, kterou dala Janovi, pak získá celistvost své osobnosti – klíč ke svobodě. (12.01.2017)

Jako mnozí rovněž nechápu, jak mohla tahle pohádka skončit jen jako televizní. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v pohádkové tvorbě v 90tých letech vzniklo. Strašidelná sice místy je, ale rozhodně ne jako třeba takové "Deváté srdce". Ta atmosféra je pohádková přímo fantasticky. Rovněž důkaz, že dobrá pohádka se obejde i bez známějšího hereckého obsazení. Na mou pohádkovou Top5 sice nedosáhla, ale pokušení dát jí plné hodnocení tu bylo. (15.06.2005)

Zvláštní pohádka, ze které jde strach i po letech. Za atmosféru a kostými by se nemuseli stydět ani v hororu. Hudební doprovod to celé dotváří. Já jsem se jí jako malá bála a měla z ní noční můry. I teď ji zrovna dvakrát nevyhledávám. Tomáš Valík je sympaťak a jeho přítel, který nad ním držel ochrannou ruku taky. Takže jim fandím, když se náhodu na pohádku dívám. (15.09.2020)