Nikdy výjimečně někdy vždycky

Zdánlivě neokázalé female empowerement indie, které se vrací k tématu potratů a snaží se nezúčastněně, ale empaticky, sledovat pouť dvou dívek z rodného města do NYC, kde má jedna z nich podstoupit interupci. I když velmi cením typicky zrnité, anti-euforické a poeticky autentické snímání Hélène Louvart, dělá mi problém tenhle film přijmout jako skutečné působivé a naléhavé dílo. Jeho konstruovanost a tezovitost vyplouvá na povrch až příliš často (dívčí sounáležitost redukovaná na stylizovaná gesta, karikovaný svět plný toxické maskulinity), zatímco přirozená procedurální síla jen zřídka (skvělá pasáž, která filmu dala jméno). Navíc to celé vyznívá zvláštně inertně, unyle, rozvlekle, empatie se tu omezuje na blízké snímání fyzických detailů a důsledně utrápenou hrdinku, jejíž setrvalá apatie chvílemi vyvolává indiferentnost. Ani jednou nevidíme prolnutí prostředí a vnitřního světa hrdinek s takovou lehkostí, s jakou tuhle mystickou operaci dokáže provést Andrea Arnold. Výsledek je navzdory aktuálnosti a naléhavosti vlastně trochu jako karaoke o třídu lepších artových filmů. (15.05.2020)

(7/10). Hodně komorní drama o silném tématu. Nedokážu si ani představit jak to mají ženy (dívky) v něčem opravdu složité. Nezávidím jim to a obdivuju je za jejich statečnost. Jak u porodu, tak u podstoupení potratu. My sledujeme příběh dívky, která se rozhodne pro druhou možnost. Její putování New Yorkem spolu se sestřenicí je plné zajímavých scén a melancholických detailů. Vrcholem celého filmu je bezesporu scéna, která odkazuje na název snímku. "Never Rarely Sometimes Always" v sobě skrývá obrovskou sílu. Divák najednou pochopí, proč je Autumn celý film zamlklá a jakou vnitřní bolest musí prožívat. Bavilo mě sledovat tento komorní snímek, který si podle mě užijí hlavně dívky. Ale i já (zástupce opačného pohlaví) jsem si ho dokázal naplno užít a ztotožnit se s ním. (08.02.2022)

"Never, Rarely, Sometimes, Always" podľa mňa funguje ako film veľmi dobre. Má tému, vie ako s ňou pracovať a podáva nám ju od začiatku až do konca veľmi dobre. Sú tu určité malé zakopnutia, no ako celok ustál film svoju cestu veľmi dobre. Môj názor je, že o potratoch je treba hovoriť. Je potrebné túto tému otvoriť a diskutovať. Netváriť sa, že je len jedna cesta, že všetky dôvody sú len ilúzia a podobne. No kým minulý rok sme tu mali film, ktorý pôsobil vysoko manipulatívne ("Unplanned"), tak tento pôsobí oveľa úprimnejšie a skutočnejšie. Žiadne scénky, kde pracovníčky povedia, aby ste do toho išli, lebo ste sa predsa raz tak rozhodli... žiadne momentky, kde budeme mať info, že to robia iba pre peniaze a podobné veci. Komunikujú so svojilmi pracovníčkami správne, majú na ne veľké množstvo otázok a dokonca to pôsobí ako keby sa viackrát snažili aspoň jemným spôsobom zistiť, či sú si so svojim rozhodnutím naozaj isté. A to veľmi oceňujem. Naša hlavná hrdinka Autumnn toho veľmi veľa nepovie a rovnako ani jej sesternica Skylar. No v takomto prípade slov asi nie je veľmi veľa treba. Tento film robia často malé momentky, ktoré pôsobia veľmi silne. Ako keď sa pracovníčka kliniky vypytuje na rôzne otázky a je potrebné, aby vybrala jednu zo štyroch možností (názov filmu). Dáva nám tak predstavu, čo sa jej asi prihodilo a aké sú jej dôvody. Scénka, kde na moment zavolá mame, alebo tiež keď si udiera do brucha. Sú to krátke, no veľmi efektné scénky. Kde film trošku zlyháva je, že na niektoré detaily postupne zabudneme. Ako fakt, že dievčatá išli na kliniku za spreneverené peniaze. Ako telefonát z domácej kliniky. Je to možno pocit, že my ako diváci na tie momentky zabudneme tiež, no nie je to tak. Ale je to skutočne film, ktorý nepotrebuje veľa slov na to, aby bol efektívny a veľmi ho oceňujem. Myslím si, že sa téme potratov postavil zodpovedne a vďaka tomu je silný. A určite hodný vášho času. Hodnotenie: A- (10.04.2020)

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4* (20.08.2020)

Zas silná téma, ktorá Amerikou hýbe v posledných rokoch čoraz viac. Pohľad na pohnútky, ktoré vedú k tak závažnému rozhodnutiu tu však nebol celkom odhalený, v tom som čakal viac. Bál som sa, aby to nespadlo do agitky pro-choice, pretože interupcia nie je "zdravotná starostlivosť" ako tvrdí hlúpa hus Miley Cyrus. Starostlivosť totiž lieči a nie zabíja. Navyše je vykonanie potratu zakázané samotnou Hippokratovou prísahou, ktorá sa vlastne takto stáva len zdrapom papiera. Dieťa nie je súčasť tela, je to živý tvor. Našťastie to tento smer nechytilo. Tento film nie je tak dobrý ako Unplanned, ale zároveň nemá rovnaký cieľ. Nevnucuje totiž žiadny názor, skôr ukazuje ako to je alebo môže byť. Tempo je pomalé, dialógov málo, ale situácie niekedy nepríjemné - búchačky do brucha, vyplňovanie dotazníka. Ale aj tak mám z toho horko v ústach. Taký hnus ako potrat v 18. týždni je šialenosť. Obeť tu je vtedy niekto iný a tzv. lekár je v skutočnosti vrah. Summa summarum, decentné dielo, ktoré neurazí ani jednu stranu. (21.04.2020)