Nikdy výjimečně někdy vždycky

Námetovo určite zaujímavé a pozoruhodné, ale ten štýl spracovania a indie feeling ma akosi vôbec nebrali. Nič proti filmom, kde sú dialógy nahradené epickou stopou, ale v tomto prípade tu bol absolútne akútny nedostatok dialógov, ktoré by tú dilematickosť Autumn vyjadrili určite lepšie. Možno niekomu bude takýto "surový" štýl vyhovovať, ale mne bohužiaľ nie. Ale čo sa týka kostry príbehu a samotnej dejovej línie, tak to bolo určite na úrovni - ale potenciál sa dosť utopil v tom spomínanom štýle. Škoda, ale je to len 2* (28.04.2020)

Malé drama o velkém a v Americe kontroverzním tématu. Spoustu času se (jako ve skutečném světě) jakoby nic neděje, než přijde několik velkých momentů. Nicméně nečekejte žádné velké emoci ani katarzi. Ve srovnání s rumunským 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je toto skutečně slabý odvar. Nicméně pokud jste pozorní, dojde vám, že se v životě hlavní hrdinky děje něco dramatičtějšího a ošklivější, než co na první pohled vidíme. Říká ostatně, že za poslední rok měla dva milence. Toho prvního, o kterém si myslela, že je otec dítěte, na začátku vidíme. Toho druhého na začátku vidíme taky... (26.03.2021)

Indie film, který si vzal na paškál ošklivé a nepříjemné téma, nedokázal ale proměnit svůj potenciál. Hlavní hrdinka Autumn divákovi nepřiroste k srdci. Je apatická, zdánlivě nezajímavá, apatická teenagerka. O tom, jak v řiti je její život, se dozvíme spíš mimochodem - faktem, že se nedokáže svěřit rodině, zvláštně odtažitým vztahem s nejlepší kamarádkou (i když to je asi u některých puberťáků normální). Ale nejvíc pochopíte z rozhovoru se zdravotní pracovnicí, který dal jmenu filmu. To je jediný okamžik, kdy z Autumn spadne maska a divák vytuší, co se jí už několik let děje. (O to nepříjemnější je konec, když si uvědomíte, že Autumn se vrací do stejného prostředí, a kromě zbavení se nechtěného těhotenství si nepomohla.) Naopak sympatické je, že film nedělá s rozhodnutí hlavní hrdinky velké dilema, naopak je ukázané, jak absurdní je fakt, že v jejím domovském státě se jí interupci ještě snaží zkomplikovat. Chyběla mi tu ale nějaká katarze, nějaký opravdu silný moment, který by filmu dal nějakou emocionální tečku. (21.03.2021)

Téma potratu je ve Spojených státech vcelku dost rozporuplná záležitost. Eliza Hittmanová ho ale ve svém nejnovějším snímku představuje skromně a šetrně. Nesnaží se divákovi vnutit nějaký postoj, pouze ho téměř mlčky vede po cestě mladé dívky, která se za zády svých rodičů rozhodne tajně jet do New Yorku, aby tam přerušila své těhotenství. Ovšem, jak už to někdy bývá, věci občas nejdou úplně plynule a naskytnou se komplikace. Snímek je zajímavý zejména v tom, jak málo s divákem komunikuje prostřednictvím dialogů. Místo toho spoléhá na atmosféru, mimiku postav, gesta, atd. Prostě téměř čistě pracuje obrazem. A v mnoha ohledech se mu to daří náramně, je to vidět například na vztahu hlavní hrdinky s její kamarádkou, která ji na oné cestě doprovází. Moc spolu nemluví, ale i tak divák velice brzy pozná, že si jsou hodně blízké. Zároveň to ale s sebou v určitých částech přivádí určitou utahanost, díky které může člověk na pár vteřin vypnout. Nicméně ona smutná, ale do určité míry i dojemná atmosféra celého snímku je natolik podmanivá, že po většinu času divákovu pozornost udrží. Slabší 4* (20.08.2020)

Scéna, v ktorej sa mala hlavná hrdinka rozhodovať medzi never rarely sometimes always, bola perfektná, a z veľkej časti objasnila, prečo je Autumn celý čas tak zamĺknutá. O jej vnútorných pocitoch či samotnom potrate sa nahlas hovorí vo filme len veľmi zriedka, no pri troche empatie si nie je náročné predstaviť, čo asi prežívala. Značná absencia dialógov a minimalizmus môže občas mierne nudiť, ale tiesnivá atmosféra a viacero emotívnych scén menšie nedostatky určite prekrývajú. (08.12.2020)