365 dní

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)

Příběhově je to tak blbý, že mi nešlo přestat se na to koukat. Padesát odstínů šedi má alespoň nějaký dobře napsaný příběh, tohle bylo natočený fakt jen pro ty erotické scény, které jsou hodně intenzivní a vypadají reálně. Možná bych to nazvala lehkým pornem. Občas i ty herecké výkony mi přišly křečovité a nucené. Na druhou stranu chemie mezi hlavními postavami byla hmatatelná. Koukla jsem se na to z nudy, nelituju toho, ale znovu se na to rozhodně už nepodívám. (06.05.2022)

Tu jednu hvězdičku dávám za kameru a osvětlení. To bylo opravdu nádherné. Ale ani tři skleničky vína nezachránily ten naprosto šílený a neuvěřitelný příběh, který jsem před malou chvílí dokoukala. Nevím, jestli to mám brát jako další vývojové stádium romantického filmu (jako další stádium Pokémona) nebo se mám rozbrečet nad tím, jak romantický žánr degraduje. Nejdřív se asi vyjádřím k sexuálním scénám - zase tolik, jako v padesáti odstínech, jich není. Ano, jsou mnohem barvitější, ale všechny až na dvě nebo tři jsou zahrnuty do jedné montáže. A teď k těm negativům, kterých je tady opravdu hodně. 1. Massimo je opravdu nesympatický týpek, se kterým bych nešla ani za milion let (to už se mi víc líbil ten týpek, který se o Lauru staral); 2. já být na místě Laury, tak té situace nějak využiju proti němu, jako "držíš mě ve tvé společnosti proti mé vůli, tak si to vyžer"; 3. jaká holka, které táhne na třicítku, by se nechala tak lehce zmanipulovat nějakým mafiosem; no a za 4. ta podobnost s Padesáti odstíny je opravdu nezaměnitelná. Jestli jsem se měla při sledování tohoto filmu cítit sexy, nebo jsem se měla nějak rozpálit, tak to vůbec. Tenhle film není ani trochu sexy. Spíš mě znepokojoval, protože jsem nečekala, že něco takovýho dnešní ženy v době asi čtvrté nebo páté vlny feminismu vzrušuje. Je opravdu k zamyšlení, jak jsme se dostali od žen, které chtějí být nezávislé na chlapovi a dělat si co chtějí, k tomuhle (Padesát odstínů tohle téma jen tak lehce nastínilo, ale 365 dní je opravdu zrealizoval). Navíc Stockholmský syndrom je tu opravdu zřejmý - unese ji jakoby nic, ale nechá ji, aby se do něj zamilovala? Co to sakra je? To jsou dnešní ženy tak zoufalé a nadržené, že nesnesou klasickou obyčejnou romantiku, ale musejí snít o nesympatických chlapech, kteří se k nim chovají jako k věcem? Je mi z toho zle. Ženský, mějte sny o nějakých normálních chlapech, a nebo o svých partnerech! Ne o kreténech, co si z vás udělají sexuální otrokyně! (29.06.2020)

Jen těžko se mi hledá na tomhle filmu něco pozitivního. Celý film je přesný návod na to, jak nedělat filmy. Příběh není nic světoborného a není to nic originálního. Výkony všech herců jsou směšné a dost často to vypadá, jako kdyby herci četli scénář minutu před natáčením. Jediným plusem filmu je, že občas všechny dialogy zastíní krása hlavní představitelky. Tenhle film mě nadobro přesvědčil, že erotické filmy nikdy nebyly a nikdy nebudou mezi prvními příčkami v žebříčcích o nejlepších filmech, spíš mezi posledními. Na další díly rozhodně koukat nebudu. 1/10 (27.12.2023)

10 hvězd.Nejde to,ale dal bych je kdyby to šlo.Originální je tu úplně všechno,příběh,hudba,herci,prostě tohle se Polákům povedlo.Hlavní postavou je tu Laura a její tygři,spíš jeden hlavní "tygr" mafián Massimo,který jednou někde Lauru zahlédl a už na ní nedokázal přestat myslet.Časem se rozhodne,že si vezme co chce a tak nechá Lauru unést a převést do své luxusní vily s představou,že jí nějakým způsobem donutí,aby se do něho zamilovala.Laura není nadšená náhlou změnou svého života,ale Massimo jí slíbí 365 dní v přepychu a pak že může odejít když se do něj nezamiluje.Pod tíhou Massimovi živočišnosti i všudypřítomného luxusu Laura roztála a zároveň i roztáhla...Vše mnohem dříve než za naplánovaný rok.Časem už spolu tvořili celkem stabilní pár až do konce,který byl pro mě docela překvapující.Jinak nechápu srovnání některých uživatelů s filmem 50 odstínů šedi.To jako vážně?V "Padesátce" se všechny postavy chovaly nemožně,ale zde všichni excelovali a to bez rozdílu.Myslím,že tento rok jsem viděl pouze dva skutečně vynikající filmy,tím prvním byl ESCAPE FROM PRETORIA a tím druhým právě tento film 365 DNÍ. (10.06.2020)