Výťah

Chvíli mi to trvalo, než jsem se dokázala naladit, ovšem pak mě to čaplo a nepustilo až do konce... Čtyři lidé ve výtahu, který se zaseknul, zvoneček nefunguje a oni zoufale hledají cestu ven.. Jednotlivé postavy jsou zajímavě napsané, výbuchy emocí v krizové situaci pochopitelné a pravdou je, že s touhle partou bych nechtěla uvíznout nikde.. Kritika systému (např. bezcitné zacházení se zaměstnanci) mi neunikla, mohla být klidně i ostřejší.. Posílám poděkování Willymu za tip.. (11.06.2024)

Tenhle film jsem viděl poprvé u nás na Jižní Moravě na ORF koncem 80. let takhle v noci, a přišlo mi tenkrát hodně napínavé, ačkoliv z rozhovorů jsem pobíral jen něco. Jakmile začaly v půlce 90. llet prorážet digitální média, snažil jsem se film sehnat, ale nedařilo se. A ejhle, on to Willy Kufault jen tak mírnix tírnix nasadí do Virtuálního kina. To mě dostalo. Musím s odstupem říct, že ten film je dokonalý. Třeba ze scenáristického hlediska jsem řičel blahem - dokonale dodržené veškeré postupy, poučené vedení děje, fázování informací o postavách, práce s divákem a jeho očekáváními, ale i s tím, co si musí domyslet za rámec filmu (a že k tomu veškerá a přesná vodítka dostal, ne jako v moderních opusech, kde sám autor netuší, jak to ukončit, tak nechá vyznění na divákovi samotném, ať si domyslí dle libosti). Pak se mi film líbil kamerou - jako bychom skutečně v té kabině výtahu byli, jako bychom sami lezli po těch lanech šachty, hereckými výkony a především realističností. Konec mne trochu zklamal, ale on nemohl být jiný, nedíval jsem se na pohádku. Ono ve filmu pár věcí zůstane jen naznačeno a nevyřčeno, ale hlavním tématem je skutečně nijak pozitivní přístup k lidem jako ke spotřebnímu zboží, bez ohledu na nějaké city. (Už proto nemohl film skončit jinak.) V tomto směru je dokonalé, jak ti čtyři přesně představují jednotlivé fáze vývoje - mladá nadějná, co půjde přes mrtvoly a různé postele, mladý a všeho schopný rebel, a pak starší verze takového dřívějšího rebela, a ještě starší verze toho na konci mladosti. Funguje zde velmi dobře psychologie postav, kdy nikdo není vyloženě hodný, ani zlý, každého dokážeme pochopit (a i to je scenáristický majstrštyk), ale i chvilkami nám může lézt na nervy - jako v životě. A když už to vypadá ve střední části, že nebude oč hrát, objeví se tzv. háčky (jak se tomu ve scenáristice říká), aby divák čekal, až se dozví konec jedné historky nebo řešení logické hádanky a tak. Fungují zde i druhé a třetí plány - když tak nad tím přemýšlím, samotná ta historka o chlapovi z mrazáku je vlastně symbolem toho, co se stane jednomu z hrdinů, aniž o tom má tušení. Možná časem ještě dopíšu edit s dalšími věcmi a přesahy, které jde ve filmu najít, ale je jich už teď mnoho. Podobně mnohovrstevný a ještě navíc profesionálně dokonale zpracovaný film jsem už dlouho neviděl. (04.06.2024)

„V skřípajícím výtahu, oprubujem odvahu.“ Zlodějský účetní a zlodějíček anarchista, sekretářka v rozpuku vs. Schimanski s kapitálními parohy. Obligátní otázka pro přistoupivší: „Nahoru nebo dolů?“ a nečekaná odpověď: „Rovnou.“ Na krchov. Poprvé viděno v pravěku, zopakováno v rámci VRK. I po letech je skřípot v šachtě stále sugestivní a praskání a rozplétání pramenů přepínaných lan stále děsivé. OKÉNKO STROJOVNY: [][] Kolega v recepci, líný plesnivý dědek: „Já bych je vyprostil, přesně dle návodu, kdyby se tam ten opičák Šimpanski nehoupal na urvaných kabelech!“ [] Jo jo, měli se spokojit s demolicí větráku, v klidu nasávat čerstvý šachetní vzduch a čekání na vyproštění si krátit swingers párty. Marion by ji organizovala. [] Místo toho v šachtě rvali kabely, házeli dolů nářadí, přepravku a ve finále i paroháče. A pak se divili, že vytahování drhne... [][] Zajímavost: V generaci Husákových dětí došlo po roce 1984 k nárůstu počtu klaustrofobiků. Kdo film viděl, ví proč. (16.06.2024)

Z jednoduché premisy o čtyřech lidech uvízlých ve výtahu dokázal Carl Schenkel vydolovat nejen výtečně napínavý thriller, ale překvapivě i vrstevnatý obraz mužských krizí a frustrací. Výtahová šachta se stává minimalistickou metaforou pro kapitalistický systém životní kariéry a tři muži různého věku zase zrcadlí odlišné fáze "produktivního" života, které nevyhnutelně skrze performování maskulinity směřují ke kolizi. Mnohem více než zaseklý výtah ohrožují uvízlé postavy jejich zaslepenost, vztahovačnost, ješitnost a podlomená sebejistota. Jediná ženská figura filmu se příznačně ocitá lapená mezi egy těchto mužů, ale navzdory prvotnímu dojmu se rozhodně neukazuje jako jednorozměrná oběť. Schenkel udržuje napětí a posouvá dynamiku mezi figurami díky tomu, jak postupně vyjevuje jejich osobní motivace a pozadí. Nad to si zaslouží vyzdvihnout také působivá kamera Jacquese Steyna, která vedle několika úctyhodných exhibičních jízd dokáže účelným rámováním ve stísněném prostoru perfektně stupňovat atmosféru a rozvíjet bobtnající drama. (02.01.2022)

Od režiséra filmu Tah Jezdcem s Christopherem Lambertem a důkaz, že i v Německu se hlavně v dřívějších dobách točily slušný filmy. Každopádně do žánru katastrofický bych to úplně neřadil. Je to spíš takový klaustrofobní thriller s místy fakt hutnou atmosférou. Už ta úvodní scéna kdy mladej Hannes Jaenicke ve svý vůbec první roli (ale poznal jsem ho bezpečně) málem spadne do tý šachty není vůbec příjemná a pak stačí jedna chyba aby se z rutinní cesty výtahem stalo drama a z kabiny potencionální smrtící past. Vystačíme si v tomto případě se čtyřmi postavami atmosféra mezi nimi postupně houstne a pro někoho z nich hodně nepříjemnej konec všedního dne doslova visí ve vzduchu. Každopádně co se toho závěru týče tak někoho možná úplně neuspokojil, ale mě přišlo takový celkem příznačný, že dva největší looseři v celým tom filmu pak na konci i celkem příznačně dopadli. SPOILER! I když pravda ten co se zabil je na tom asi ještě o něco hůř než ten kterej přišel o svý poctivě ukradený prachy. Každopádně určitě je to film z ranku může se to stát i vám. Den zahájíte jako obvykle a když máte smůlu může se stát, že ho ukončíte na dně výtahový šachty. To je prostě ze života o tom žádná.75% (15.06.2024)